Člověče, vzpamatuj se!

Představa většiny lidí, kteří jsou nespokojení se svým životem spočívá v tom, že lidé, situace a vlastně možná i celý svět, jsou proti nim, a je tedy nezbytné, aby se to „všechno“ kolem nich zamyslelo, vzpamatovalo a změnilo. A pokud možno okamžitě! Systematicky ve svých hlavách vymýšlejí vysvětlení pro všechno, s čím se setkávají a jak jinak, než s tím, že oni jsou v pořádku, pozitivní a dokonce si myslí, že i v lásce. Co na tom, že už podstata skutečnosti, že jsou nespokojení a vše kolem nich je na nic, a takové, a makové, z lásky rozhodně nevychází?

Stížnosti a nespokojenost potřebují potvrzovat ze všech stran, a pokud jim jejich přesvědčení nepotvrzujete, automaticky se řadíte do „vinu nesoucího Vesmíru“. Stáváte se terčem kritiky, abyste nabarvení na černo dostatečně kontrastovali s bělostí dotyčné, nepochopené a prakticky dokonalé „oběti“. Co na tom, že si k Vám prvotně sama, ze své vůle, přišla pro pomoc. Co jsou to ale za způsoby, oponovat, vyjadřovat se, tázat se, poukazovat? Na to přeci není žádná oběť zvědavá! S vyřešením už prakticky přišla, a tak potřebuje pouze přidat čárku k té své, a nashromáždit nějaké ty body na stížnosti proti kolegům, politice, partnerce, či partnerovi, dětem, anebo rodičům, čemukoliv, Vám.

A tak stejně, jako se ona oběť pokusila na Vaší adrese dojít klidu a „svojí pravdy“, dříve, či později odejde na adresu jinou. S novou, další zkušeností, kterou jste jí uchystali Vy, tedy s dalšími důkazy o špatnosti ostatních, pokouší se najít pochopení, aniž by si všimla, že bez Vašeho pochopení, by se u Vás ani neohřála.

Neméně intenzivní bývá setkání s pravým opakem, tedy s dokonalostí, či výjimečností, se kterou se nějaký šťastlivec sám v sobě již srovnal a ztotožnil, takže teď už jen zbývá maličkost. O svém úžasném údělu přesvědčit zbytek lidstva. To je už ale jiná písnička. I v tomto případě Vám nedoporučuji rozporovat jakékoliv přesvědčení, jinak se dočkáte pěkných překvapení, jak jinak, než na adresu Vás samých.

Včera mě při teprve první terapii, po masáži a vyprávění si, klient pohladil po tváři, a protože se mi to v posledních týdnech stalo od cizího člověka po několikáté, říkám si, že nemám zapotřebí setkávat se za každou cenu s těmi, kteří Vás namísto pohlazení a slušného přístupu pomyslně „střelí“ rovnou do Srdce.

No, díky Bohu za obojí. Máme tak nejlepší příležitost uvědomit si, kdo JSME a NE – JSME my sami.

Jana Johanka

634 total views, 0 views today