Naše realita je jen naší realitou

Znáte se několik let, anebo třeba jen pár týdnů. Nasloucháte jeho, anebo jejímu příběhu, a pokud je potřeba, a máte-li tu možnost, podáte pomocnou ruku, vyslechnete, podpoříte. Říkáte si, nemá to snadné, jsem rád, ráda, že tohle mě v životě minulo. Pozastavujete se nad osudy, které Vámi nějakým způsobem pohnou. Více, či méně samozřejmě se stáváte součástí čehosi, co není nijak příjemné, součástí něčeho, k čemu se dotyčný, anebo dotyčná „dopracovali“ svým každodenním Bytím. Nehledáte v tom žádný velký význam, nepotřebujete se kdo ví jak hecovat, většinou nic nepromýšlíte, anebo na druhou stranu třeba i ano, je-li to potřebné. Pokud jednáte ze sebe sama, ani si toho všeho nevšimnete. Nepotřebujete to prezentovat, nemusíte dávat na odiv, jakou jste spásou pro druhého. Chápete smysl. Jednoduše jste sami sebou. Vedle Vašeho vlastního života žijete desítky alternativ lidské existence, a pokud je to náplní a součástí i Vaší profese, máte v tomto světě doživotně o zábavu postaráno. Realizujete se svým životem tak bohatým, že vše ostatní je „až“ na druhém a dalších místech. A přestože nemáte ambice zachránit Svět, paradoxně tak činíte.  Maličkostmi, pohledy, slovy, tichem, účastí… a vše vnímáte spíše až posléze. Máte radost, že nástroje Vesmíru, a chcete-li Stvořitele samotného, fungují absolutně.

Škoda jen, že z toho vyvozujete jisté závěry. Škoda jen, že Vaše úhly pohledu jsou identické jen s Vámi a Vy to stále nevidíte. Škoda, že to, co cítíte a vnímáte, považujete za realitu všech. Škoda, že zabíjíte spokojenost a radost Vašeho Srdce myšlenkami o Světě, který Vás přesahuje. Ten totiž nikdy není a nebude takový, jací jste VY. A postačí, že jste jiní, protože když k tomu přidáte skutečnost, že Vaše jedinečnost je těžce stravitelná, a že JEDINEČNOST, přesně zapadající do JEDNOTY všeho a všech, je neuchopitelná pro většinu, zjistíte, že to, na čem dennodenně systematicky pracujete, je namísto výsady, nepohodlnou a nesnesitelnou realitou pro Vaše okolí. Zpětná vazba, které se Vám dostane třeba i v mnohaletém vztahu od druhé osoby Vás doslova šokuje a dojde Vám, že důvěra, nadšení, entuziasmus, otevřenost a láska nemusí vůbec, ale vůbec nic znamenat. Skvělé ale na těchto procesech navždy zůstane, že Vy jste si všechno to „BOŽSKÉ“ i tak v sobě prožili a rozvíjeli, a buďto Vám to s vděčností postačí, anebo se z toho všeho zatvrdíte.

Buďto zůstanete věrní sami sobě, anebo sebe opustíte pro iluze, vycházející z  naivity a optimismu, které ovšem nejsou a nebudou dostatečnou útěchou ve chvíli, kdy se „PROBUDÍTE“.

V lásce a vděčnosti Jana Johanka

 

602 total views, 0 views today