5. ročník malování mandal

Milí přátelé, se společným malováním mandal je to vždy stejné. Na konci školního roku si říkám, že jsem vyčerpala všechny nápady a došla mi inspirace pro tento náš společný projekt. A možná, že průběh letních prázdnin, a i dotazy samotných účastníků společného malování na pokračování našich setkání mě nakonec dovedou do bodu, jako je právě teď. Do bodu, kdy jasně vím, že společné tvořené mandal, a vkládání různých témat do nich, přece jen otevřu, a také vždy jasně vím, jakým tématem se budeme v následujícím školním roce zaobírat. Vždy se tak děje na základě mých osobních zkušeností, pocitů a niterných stavů, které, „Světe div se“!, mám i já.

Letos k tématu přispěly i událostí posledních týdnů, atak věřím, že několik novinek souvisejících se společným malováním mandal, a téma samotné, posunou všechny účastníky a mě samotnou do lásky.

Společné malování mandal čeká velká změna v podobě krásných nových prostor, ve kterých začínám působit i jako masér, a které budou důstojným místem pro náš projekt. Velmi nám to přeji, protože příjemná atmosféra je v tomto sdílení velmi důležitá.

Tématem pro letošní školní rok 2018-2019 je téma „S POKOROU“ a mám za to, že není potřeba cokoliv dodávat. Snad jen to, že nebudu nadále spolupracovat a tvořit s lidmi, se kterými nepracujeme na základě vzájemné důvěry. Není totiž dost dobře možné otevřeně vkládat lásku a energii do těch, kteří nejsou připraveni. Já sama se podle toho zařídím a předem děkuji za pochopení…i ne-pochopení.

Našemu společnému sdílení, přeji na závěr atmosféru radosti, vzájemné úcty a tolerance, vděčnosti a především POKORY.

S láskou a vděčností Jana Paseková


5. cyklus – „S POKOROU“


 

       „Vděčnost za…“                   „Vděčnost za ženství“               „Sdílení a komunikace“

                  


25.11.2018

Asi se nikdy nepřestanu ve svém požehnaném životě divit zázrakům, které mě potkávají. Poslední týdny jsou doslova jako sen, a to dokonce i v oblasti profese.

Včera odpoledne jsem se vydala na naše další společné malování mandal mezi tak krásné ženy, že vždy musím vybírat výjimečné mandaly, protože krásné patří ke krásnému. Setkaly jsme se tentokrát na dohodnutém místě, ze kterého jsme se měly společně dopravit na místo našeho malování. A tak, když jsme s podivem zaparkovaly v kopcích, netušila jsem, že se pěšky přesuneme rovnou do „Ráje“, který je domovem dvou Andělů a také univerzálním domovem spousty krásných lidí (mají-li zájem v ráji trávit svůj čas dovolené).

Našemu společnému malování předcházelo jako vždy povídání o životě, o našich radostech, posunech, ale i starostech, protože takový je život, a protože již děvčata poznala, že společné vyprávění je neméně důležité, jako samotné malování. Stále prozatím píši jen o ženách, ale včera se našeho vyprávění si, a dokonce i společného malování, účastnil muž, majitel domečku a jeden z Andělů v jedné osobě. Ženy tolik potřebují muže! Rozvážné, praktické, dobré, citlivé, se smyslem pro realitu a také se smyslem pro humor. A včerejšek to jen potvrdil! Naše povídání bylo tak krásné a otevřené, že jistě jen dokreslilo a podtrhlo téma společného malování, téma Sdílení a komunikace a věřte, že jsem poprvé za celá ta léta malování mandal měla dojem, že ani malovat nepotřebujeme. I ty nejuzavřenější a nově příchozí Bytůstky se totiž krásně, třeba jen malinko otevřely. Bezpečný prostor je tím nejlepším klíčem ke komunikaci a sdílení. To si prosím pamatujte, přátelé.

Chci poděkovat všem krásným ženám a jednomu rytíři za úžasné odpoledne, krásnou atmosféru, projevenou důvěru a také za dárky, které jsem dostala. Velmi si toho všeho vážím a jsem vděčná za každý projev lásky, který mohu Sdílet s ostatními. Podívejte se prosím na vytvořené mandaly, které měly naše včerejší, společné, přátelské povídání hezky „za čerstva“ vykreslit a popsat. Máte tak možnost pobýt na chvíli v naší společnosti, přímo uprostřed „Ráje“, přátelé.

V lásce Jana Paseková

 


18.11.2018

Vážení a milí přátelé společného malování mandal. V neděli jsme se po druhé sešly v nových, teď již pojmenovaných prostorách MODRÁ SPIRÁLA ve Frenštátě pod Radhoštěm, abychom se v celoročním tématu Pokory a Vděčnosti zaměřily na oblast Vděčnosti a Radosti z našeho „Ženství“. Myslím, že jsem vůbec netušila, jak aktuální, akutní a především zásadní téma to pro všechny zúčastněné ženy je! A už vůbec jsem netušila, jaká témata se v souvislosti s naší ženskostí otevřou. A vidím nutnost a „léčivost“ našeho společného malování mandal tentokrát i na hojné reakci jednotlivých žen, kterými téma, nanejvýše osobní, velmi pohnulo. Nechci se tu zbytečně rozepisovat, protože ten, kdo na sobě poctivě a každodenně pracuje se terapií účastní, ostatním nemá smysl cokoliv popisovat. TO už jsem, pevně věřím, pochopila i já.

Prosím podívejte se sami na výsledky nedělního malování, kde největším objevem prakticky u většiny žen byla skutečnost, že pravděpodobně nemají vůbec představu o tom, co je svět emocí a jejich projevení. Mě ale tato skutečnost nepřekvapila vůbec, přátelé.

Děkuji všem zúčastněným ženám za otevřenost a odvahu jít do sebe.

Vím, že odměna nás nemine!

V pokorou Jana Johanka

 


14.10.2018

Milí přátelé

a příznivci společného malování mandal. Po letních prázdninách a mé profesní seberealizaci v italském Monte Porzio, přišla konečně opět na řadu naše tradiční setkávání se u tématického malování mandal.

Pátý ročník, tématicky zaměřený na POKORU a VDĚČNOST, jsme zahájily v nových prostorách ve Frenštátě pod Radhoštěm, a jsem si jistá, že to byl překrásný vstup, jak do naší tvořivé dílny, tak i do tématu nanejvýš potřebného.

Po tradičním úvodu, kterým jsem popsala a vysvětlila pohnutky, vedoucí k letošnímu tématu, jsme si každá z nás namalovaly vděčnost za jednu jedinou věc, situaci, Bytost, možnost, objev, ztrátu, proces v našem životě. Výběr probíhal jako vždy individuálně, spontánně, pokud možno intuitivně, s ohledem na aktuální stav každé z nás. Jeden „živý objekt“ vedoucí k vděčnosti a pokoře, v podobě téměř čtyř měsíčního Štěpánka nám poskytoval zábavu a radost po celou dobu malování. Bylo to jeho první společné malování mimo bříško maminky, takže vlastně není žádným nováčkem na poli společného malování mandal.

Samotný výklad tématu byl velmi emotivní a silný, poučný a otevřený. Nic z toho ale není nic neobvyklého v naší terapeutické skupině. S vděčností si tedy s POKOROU a VDĚČNOSTÍ budeme pohrávat a pracovat po celý školní rok a věřím, že přestože nikoho věčnosti ani pokoře nelze naučit, lze ji z jednoho krásného místa tvoření vysílat z našich SRDCÍ do celého VESMÍRU. A to rozhodně stojí za to, přátelé.

Děkuji všem za včerejší setkání a Vám milí čtenáři za zájem.

V lásce a vděčnosti Jana Johanka

 

 

 

796 total views, 0 views today