Zázrak

14.07.2018

Poznala jsem ji v době, kdy se její život odvíjel stereotypně, smutně a zdánlivě bezvýchodně. Objevila se na mém skupinovém malování mandal, a vlastně jsem její příchod vnímala dříve než vstoupila do místnosti. Komentář, vyslovený jejími ústy při závěrečném povídání nad našimi dílky, mě celkem šokoval a rozhodně patří k těm, které si budu pamatovat navždy.

Začaly jsme se vídat při individuálních terapiích, především při masážích, ale od našeho prvního setkání se prakticky vždy zúčastňovala a stále zúčastňuje společného malování, absolvovala terapii s kameny, letos v květnu byla po třetí na mém ozdravném a relaxačním pobytu. Jsem si jistá tím, že všemi změnami, kterými si prošla a prochází, realizuje vědomě, odvážně a s velkou pokorou. Ani na minutu jsem nikdy nepocítila, že by měla pocit, že pro sebe vykonala dost, že má hotovo, že není na čem pracovat, co přetvářet, co zkoumat a realizovat. Uvědomuji si stále více, že ať si prochází jakýmkoliv obdobím, jakoukoliv zkušeností, sebe-úžasnější, anebo sebe-dramatičtější situací, je stále stejná, nemění se pod vlivem vnějšího Světa, žije Srdcem a vnímá všechna Srdce kolem sebe. Za žádných okolností není sobecká, nic si nevynucuje, nepředvádí se ve vzletných stavech, ani nedramatizuje v bolestných okolnostech. Je sama sebou, a kdyby si procházela čímkoliv, vždy je připravená být tu pro zbytek Světa, aniž by opomíjela sebe, aniž by se obětovala, anebo naopak upozorňovala na sebe samotnou. Prochází si utrpením, kterého se nechce žádná žena, žádná maminka, žádná Bytost dožít, ale i v těchto, beze zbytku s pokorou přijatých časech, připustí krásy života, hodnoty krásných vztahů, dovolí si upřímný smích a radost, je-li k nim důvod, ctí přátelství a neodsouvá jej, i kdyby tisíc krát měla své vážné důvody, a s vděčností jde rovně svojí cestou, kterou si pro svůj život uchystala.

Uvědomuji si velké štěstí, které mě potkalo v den, kdy přišla do mého života. Uvědomuji si krásu, kterou ztělesňuje bez ohledu na život, který zrovna žije, uvědomuji si, že JE JAKÁ JE, uvědomuji si, že ji neznám zničenou ani nadšenou životem, uvědomuji si, že je jen několik takových v mém Bytí. Vím a cítím, že jsme v lásce a vděčnosti, a děkuji Bohu za vše, co jsme měly, co máme, a co budeme mít společného, a i když nikdy nemohu dostatečně popsat přítelkyni mojí Duše, alespoň jsem se o to pokusila.

Věnováno Broničce, která je jako rozkvetlá, barevná, vonící letní louka. Přijímající tmavé bouře, dech beroucí duhy i jasné, životodárné Slunce tak, jak nad každou letní loukou procházejí.

Jsem vždy s Tebou milovaná Broničko.

Jana Johanka

660 total views, 0 views today