Nutnost volby?

16.03.2018

Měla jsem dnes při terapii krásnou debatu s klientem. Vyprávěl mi, že má v hlavě, a tedy i v úmyslu, zrealizovat hned několik věcí najednou. Řekl, že to jediné ho zdržuje od samotné realizace svých projektů. Četnost, která ho mate a staví do pozice, kdy si má a musí vybrat.

Je to stav, který spoustu lidí rozladí, zpomalí v jejich záměrech, a dokonce často i odradí. Nikdy jsem vlastně nepochopila, jaký mechanismus zapříčiní, že se sami postavíme do role rozhodování, do role volby, a to i v případě, kdy tomu tak vůbec být nemusí.

I dnes, stejně, jako už za léta své praxe mnoho krát, jsem se toho muže zeptala, zda VÍ, že si volit vůbec nemusí. Že si prostě může zrealizovat vše, pro co cítí, že má talent, dostatek energie i odvahy. Že si jednoduše může zvolit práci, v jeho případě, na všech třech projektech. A že si podle něj „nutnou a nevyhnutelnou volbu“ vybral on sám, vlastně jen v rovině teoretické. Je skvělé, že reagoval okamžitě a intuitivně tak, že tomu rozumí, a především, že je to skvělá zpráva! Na moji otázku, proč by si měl vlastně volit, odpověděl, že vůbec netuší a neví. Jen si tím potvrdil, že ten vnitřní zmatek a pocit rozpolcenosti si může odpustit. Není totiž nutný! A přesto, že tomu tak je, lidé si donekonečna staví překážky v podobě volby ve prospěch něčeho s tím, že musí provést řadu ústupků, aby jedno zvítězilo nad druhým, aby pak byli jakýmkoliv výsledkem a rozhodnutím zdrcení. A „peklo“ se jen směje tomu, jak naše Ego vyhrálo svými hrami nad jasností a odvahou Srdce.

Víte, vše tu na nás čeká. Vesmír nás ve všem, co si přejeme podporuje. Můžeme mít cokoliv, a přesto se chováme tak, abychom si připadali, že je něco za něco, že naše cíle jsou nedosažitelné, že pokud máme jedno, je to až až než abychom mohli mít druhé, třetí, dvacáté. Rádi trpíme, rádi si připravujeme situace, ve kterých jsme nejistí a zmatení. Jsme to jen my sami, kdo z ničeho, anebo jasné situace, možnosti anebo šance, nakonec vytvoříme dilema, složitost, bolest, a nakonec i ztrátu. A ještě se cítíme jako podvedení, jako ti, kterým to osud neulehčuje, jako ti, kteří si museli vybrat.

Přeji Vám, abyste nevolili, pokud nemusíte. Přeji Vám, abyste se otevřeli celému Vesmíru. Je to mnohem snazší a jednodušší cesta k radosti a naplnění. Vím to, přátelé.

Jana Johanka

Poznámka: Věnováno panu Martinovi P.

784 total views, 0 views today