Dáváš – dostaneš

18.01.2018

Chodím v našem městečku do malého obchůdku. Chodím tam z mnoha důvodů, ale těmi nejdůležitějšími jsou, že je kouzelný a prodává se v něm radost, krása a potěšení, s přídavkem vědění a poznání, prodává v něm „láska“ a k tomu všemu je úplně, ale úplně nenápadný. Ta kouzla totiž způsobují, že obchůdek vidí jen ti, kteří se dívají svým Srdcem a k tomu už vědí své…

Chodívám si do toho krámečku koupit většinou vonné tyčinky, anebo nějaké drobnosti, které potom daruji třeba k narozeninám, anebo i jen tak, pro radost. A je to asi první místo, které mě nepřímo předávání maličkostí učí, protože Vy, kteří mě znáte, víte, že hmotné dárky zrovna příliš nerozdávám. Jenže, i když jsou jen na několika málo metrech prostoru, vonícího exotickými vůněmi, stovky, více, či méně praktických předmětů a zboží, vůbec to nejsou věci obyčejné.

Dnešní příspěvek ale nemá být propagací a reklamou, o kterou mě ani nikdo nežádal, ale sdílením procesu, kterým si v těchto dnech procházím, a který s tímto obchůdkem bezprostředně souvisí.

Před několika dny jsem si vyhlédla, a v dalším dni i koupila vlněný kabátek, jak jinak, než právě tu, v obchůdku s „radostí“. S paní „láskou“ jsem si popovídala, kabátek zaplatila a požádala, zda si jej mohu vyzvednout až se projdu s pejskem a nakoupím si. Vrátila jsem se do obchůdku ještě jednou, asi za hodinu, a když jsem si koupené zboží přebírala, paní prodavačka mi sdělila, že mám v tašce ještě malý dáreček, protože se o jejich obchůdku zmiňuji před svými klienty a přáteli, a oni tam chodí také. Dáreček za něco, co je úplně jednoduché a automatické. Jen tím, že budeme sdělovat a praktikovat krásu a harmonii, bude svět lepší. Pro mě tedy rozhodně ano. S díky a dojatá jsem odešla domů, kde moje dojetí teprve nabylo na velikosti a hloubce. Z tašky, spolu s kabátkem jsem totiž vytáhla sošku Ganéši, a sotva mohu popsat ten okamžik, překvapení, vděčnosti a údivu nad množstvím Světla, které se v tu chvíli rozprostřelo po celém našem krásném bytečku. Bytostně jsem pocítila ten proces přítomnosti Vesmíru v každém centimetru našeho domova. Netušila jsem ještě vůbec, co bude následovat, a co mě přivede k dnešnímu mému psaní.

Uběhlo jen několik dní a Požehnání, které jsem si přinesla z kouzelného obchůdku domů, spolu s kabátkem, a já mám o zábavu postaráno. V počátku jsem měla za to, že se projevuje moje přirozenost odevzdávat vše, co nepotřebuji a nepoužívám, kombinovaná s počátkem kalendářního roku, který mě vždy podpoří v úklidu a třídění, již tak dost tříděných věcí, které mě obklopují. Denně mě nenechá v klidu spousta maličkostí a já tak měním, přemísťuji, odstraňuji a ruším spoustu předmětů, které jsem příliš neřešila, uklízím v dokumentech, měním v terapiích, probírám se přáteli na stránkách fb, nejspíše v rámci uzemnění jsem také doma přesadila většinu květin, a čím dál tím více a niterněji pociťuji potřebu tvořit, být sama, s rodinou, anebo jen s dobrými přáteli, ale především zklidnit mysl, kterou v posledním čase zaměstnávám nepříjemnostmi tohoto světa, které nezměním a nezaslouží si ani minutu mého vyměřeného času, který tu na Zemi mám.

Život nám dělají maličkosti, a pokud jsme schopní vidět jejich nekonečné rozměry, v lásce a vděčnosti je přijímáme, ale také dáváme, třeba dobrým slovem, pohlazením, úsměvem a také jejich sdílením s ostatními, dosahujeme radosti a naplnění v Jednotě.

Děkuji za kouzelný krámek, děkuji za paní „lásku“, děkuji za úžasnou sošku nejuctívanějšího boha moudristi, štěstí a zdaru Ganéši, syna boha Šivy a bohyně Párvátí, děkuji za další zázrak v mém životě.

Jana Johanka

810 total views, 0 views today