Věční objevitelé

02.03.2017

Jsou zvláštní dny, hektické, rozmanité, plné zvratů a podivností, a to takových, jaké tu možná ještě nikdy nebyly. A je zákonité, že přišly. Po tom všem, co se událo v několika posledních letech je „TO“ konečně tu, a my jsme součástí toho všeho šílenství a destrukce na straně jedné, lásky, zaslouženého klidu a tvoření, na straně druhé.

Zpětně dnes vidím jasněji různé fáze mého osobního i terapeutického života, které předcházely obrazům, a které mě i všem ostatním TEĎ a TADY poskytuje život, Země, Vesmír. Nikdy nepřišla žádná přestávka, čas, kdy bychom si mohli dát pauzu a mohli si oddechnout od procesu, který graduje a vrcholí v těchto časech.

Setkala jsem se za těch dvacet let se stovkami lidí, a v prvních deseti letech bylo vše zdánlivě mnohem stabilnější, poklidnější a jistější, než je dnes. V profesi jsem se vídala se stejnými lidmi, trápila mě stále se opakující soukromá dramata, ze kterých jsem v té době neznala úniku, neviděla řešení. Byly to šílené časy „smrti zaživa“, aniž bych je byla vnímala. Za posledních deset let se ale situace diametrálně změnila a postupně jsme došli do stavu, kdy bleskurychlé změny, absolutní obraty situací i lidí, bezčasovost a nestabilita ve všech směrech, jsou na denní pořádku. S ničím nelze počítat, slovo mnohých, ba dokonce i činy, nic neznamenají, změna střídá změnu, možnosti života se mnohým rapidně zúžily, jiným se naopak rozeply do nekonečných rozměrů.

Atlantida5

Četla jsem v minulém týdnu o procesu, který nastává, na který jsme všichni jednotlivě připravení a VÍM, CÍTÍM, že jsme již v něm. Vtahuje nás všechny do sebe a ten proces je nezbytný, pro mě nesmírně uklidňující, nanejvýše potřebný a uzdravující. Ani jsem netušila, kam směřuji a směřujeme, a vlastně jsem ve stavu, kdy mi zůstala pouze nepopsatelná důvěra v „TO“, co přichází. A vidím také kolem sebe, že se v posledních měsících lidé rozdělují, ukazují v pravém světle, jsou buďto uvnitř sebe i vně v klidu, anebo zapojují v panice své mozky, aby něco spásného vymysleli, odůvodnili, vysvětlovali, a tím vším jen potvrdili svoji volbu. Jsme na cestě, podložené svým rozhodnutím, připraveností a odhodláním a vnímám, že odvaha je na místě v případě láskyplného plynutí i v případě egoického vzdoru a sebestřednosti, protože vše bude odkryto.

My všichni jsme objevitelé, věční objevitelé. Nikdo nedošel cíle, tím méně, pokud si tím je jistý. Nelze ukončit, přerušit, ani pozastavit proces, který má jediný směr. Bdělost, Jednota a Víra nás podpoří ve chvílích pochybností, anebo občasného závanu drobných obav. Stále jsme prozatím, tu na Zemi, lidé, a k těm patří lidské vlastnosti. Vše je v pořádku a vše se děje za podpory Vesmíru a je výsledkem našeho napojení se na něj. Jednotlivci, oddělení ve svém Egu od Celku, třebaže s argumenty, které jim lezou i z uší, nemají šanci a brzy to poznají. Ti ostatní, věční objevitelé, bez zbytečných řečí a gest, tiší, vděční a zklidnění ve svém středu, vše pozorují a pociťují doteky Boží milosti.

Kéž rozpoznáme čisté Bytí přátelé…

Šťastná Johanka

682 total views, 0 views today