Každá snaha marná…

07.04.2017

Jsem ve zvláštním období, a ten čas je tak intenzivní, že se snad uvolním, když o něm budu chvíli psát. Ne, že by je jednalo o cosi zcela nového, pro mě neuchopitelného, ale jasnost a intenzita proměny, která se ve mně zabydluje, začíná přesahovat mé nitro a pocítí ji všichni, kdo mě lépe a déle znají. Vše do sebe zapadá způsobem, jaký dokáže realizovat jen Vesmír samotný a věřím, že Požehnání, kterého se nám dostává, je potřeba opatrovat a přijímat se vším, co přinese. Třebaže nebude okolím ani pochopeno, ani přijato. Nikdo z nás tu ale není proto, aby komukoliv něco plnil, dokazoval, přinášel, anebo snad obětoval. Samozřejmě, pokud o tom není sám přesvědčen a nekoná tak dobrovolně.

nit

Neustále kolem sebe vidím spoustu lidí, kteří většinu dne tráví plněním povinností a provozováním aktivit, které vůbec, ale vůbec nedělají pro sebe, ale pro ostatní. Tisíce neuvěřitelných drobností, které nemají žádné opodstatnění v nitru jejich aktéra, spousty aktivit, do kterých jdeme bez sebemenšího zájmu, opravdové účasti, o niterném přání nemluvě. A na druhé straně toho všeho pohrdání, nevděčnost a neúcta těch, kterým se tak dostává od okolí všeho, co si jen zamanou. CO jiného ale čekat? Všechno to naše nekonečné „snažení“, naše dobrovolnost podnikat mnohé proti sobě samým, a také do nebe volající přizpůsobování se, nemůže být a ani není přijímáno s láskou a vděčností.  Ostatně jako všechno, co je nám podáváno násilně, třebaže pod rouškou ochoty a přesvědčení. Vidím kolem sebe stovky dobrých skutků, které se dějí bez kousku radosti a opravdovosti, nejčastěji z důvodu vlastního prospěchu, anebo prostě z nějakého osobního zájmu. A patří tu i všechna ta naše pomoc rodině, přátelům a blízkým, aktivity, o kterých jsme se sami sebe přesvědčili, že jsou potřebné, ušlechtilé a dokonalé. A tak tu jeden přes druhého pácháme dobro.

V posledním půl roce jsem sama přišla na desítky mých vlastních zaběhnutých vzorců a činů, vedoucích, samozřejmě z mého vlastního „přesvědčení“ k podpoře a povznesení různých lidí kolem mě. A jasně, že dokonale opodstatněných předešlými úspěchy a zkušenostmi, ať už osobními, či profesními. Víte, jedete v tom, a ani už nesledujete zpětnou vazbu. Plýtváte sebou, svým časem, životní energií a optimismem na něčem, co jen při tom všem často „přežívá“, namísto toho, aby to odešlo, anebo se realizovalo bez Vás. Žijete v iluzi, že se to daří, že je to lepší, že to někam vede. A ono NIC, vše je při starém, třebaže s malými posuny navenek. Nic v mém životě mě tak neunavuje jako MARNOST a jsem si jistá tím, že mnozí z Vás víte, o čem teď píši.

štěstí 2

V sobě teď reviduji všechny mé snahy a podmiňování si jedné události druhou, a další, a další… Nestačím se divit, jaké propletence jsem postupem času vymyslela, přestože vím, kam myšlení většinou vede. Řetězce událostí, které obsahovaly původně desítky článků se rozpadají pod tíhou skutečností, že vše na tomto Světě je zatraceně JEDNODUCHÉ a není potřeba cokoliv zesložiťovat. A tak bilancuji a věřím, že s nadhledem opouštím, a ještě teprve opustím spousty svých zbytečných snah, ze kterých jsem vyčerpaná. Nesmyslů, které možná i dávaly smysl, ale stály a stojí mě až příliš, než abych v nich pokračovala. Naivity, která mi pomáhá vytvářet iluze o situacích, projektech, lidech, klientech i známých. A hlavně o sobě samé! Přeji si jen BÝT a mám zatím jen jakousi vizi o tom, jaké takové BYTÍ vlastně JE. Jsem si ale na druhou stranu jistá, že ať už to poznám, či ne, dojdu k bezpodmínečnosti, vnitřnímu klidu a do lásky, kde není místo pro snahy a iluze.

Většinou v závěru mého psaní Vám všem něco přeji. Dnes mě ale napadá, že vůbec netuším, co vlastně Vy všichni vážně CHCETE. A tak je to dobře.

Vaše Johanka

810 total views, 0 views today