Letmá setkání

08.04.2017

Asi všichni máme za sebou ve svém životě krátká, jakoby „náhodná“ setkání. Nic, co by se dalo připravit, nic, co bychom mohli jen tušit. Prostě jste ve správném čase na správné místě. A ještě jedna věc je při letmém setkání důležitá. Musíte si všímat lidi, mít je rádi, být komunikativní, to celé  v PŘÍTOMNOSTI. Ten okamžik trvá sotva pár vteřin, a pokud jej propásnete, NIKDY už nenastane.

I když…

Byly jsme před několika dny s kamarádkami ve Vysokých Tatrách, a protože se při výletech najde dostatek času na společné povídání, i na chvíle samoty a Bytí v sobě, trávíte čas jednou ve spojení s vnějším světem, podruhé zase se svým nitrem. A tehdy, když jste v sobě, jste přirození a na nic si nehrajete. Já se v takových chvílích otevírám všemu, co mě obklopuje a vnímám, kolik mi toho v kontaktu s dalšími Bytostmi, anebo i často ve své uzavřenosti (obecně důležitém rozpoložení) uniká.

20170401_131616

Byly jsme vlastně v počátku našeho prvního výletu, když jsme poblíž krásného horského potoka uviděly sedět mladého muže. Byl sám, tiše odpočíval na kameni, vyzuté boty, evidentně bez spojení s okolním světem. Začaly jsme pomalu stoupat, a tak se nám několikrát stalo, že jsme se vzájemně předešli. Jednou byl on před námi, potom zase my před ním. Na lávce u vodopádu jsme pár minut postáli v energiích očišťující padající vody a užívali si výhledů. Teď chvíli všichni společně. Bylo čím dál tím více jasné, že není zcela zdravý, a že jeho výkon doprovází soustředěnost, jakási strnulost těla, monotónní rychlost, kterou neměnil. Naposledy jsme se potkali nedaleko horské chaty, u které se naše cesty definitivně rozešly. Je zajímavé, a pro mě fascinující, jak Vás něčí „tichá“ přítomnost může oslovit a může být tak citelná, téměř hmotná. Znám ze svého života několik takových setkání a pocitů, která trvala i mnohem déle, než jen okamžik. Jejich podstata je ale stejná. BYTÍ Vaše a BYTÍ někoho dalšího je prostě ve spojení, v JEDNOTĚ. Jen tak – beze slov.

Zbytek dne jsme trávily spolu s děvčaty společně, akčně, nadšeně, krásně a úspěšně. Až večer, při společném povídání, jsme se znovu vrátily v myšlenkách k onomu muži, vyslovily své dojmy a pocity, já k tomu všemu lítost nad skutečností, že jsem ho přece jen alespoň krátce neoslovila, nepozdravila, nepopřála hezký den… Většinou s tím nemám potíže, tu jsem ale cítila, mám na mysli přímo při setkání, že si přeje být sám. A nemyslím teď domněnky, ale jeho stav.

20170401_124849   20170401_124533

Ráno jsme si zabalily věci, připravily se další výlet a opustily byteček, ve kterém jsme nebyly poprvé, a já ani rozhodně naposledy. Dnes už jsme autem vyjely ke Štrbskému plesu na parkoviště, ze kterého jsme měly více možností, jakými můžeme dojít k cíli našeho dnešního výletu. Časové rozložení, místo, odkud jsme vyšly, směr trasy, kterou jsme vybraly, a věřím, že i myšlenky a emoce, které v nás byly, směřovaly k jednomu okamžiku. K ZÁZRAKU, jaký se neděje každému.

Kousek nad Štrbským plesem, při stoupání v úrovni sportovního areálu, jsem HO najednou opět uviděla. Šel sám, monotónní rychlostí, jaksi strnule, tiše. Věděla jsem ihned, co přijde, a děkovala Bohu za tu možnost letmého setkání, které přišlo jen několik hodin poté, co jsem možná zaváhala, anebo možná jen respektovala realitu jiné Bytosti. Došly jsme i s kamarádkami k němu, a protože se zrovna rozhlížel po údolí, zastavily jsme se u něj a pozdravily. Pozdrav opětoval a my s ním prohodily několik vět, popisujících, alespoň z mé strany, otevřenou radost nad opětovným setkáním. Muž naslouchal a bylo jisté, že vůbec o našem včerejším setkání neví. Hovořil pomalu, tiše, malinko rozpačitě. Popřály jsme mu krásný zbytek pobytu v Tatrách a rozloučily se s ním. Vše trvalo možná 5 minut, ne více. Otočil se a sestupoval ke Štrbskému plesu, jako by nás ani nepotkal. My stoupaly ve směru naší zvolené trasy a já potřebovala být sama. Šla jsem před děvčaty a nějakou dobu jsem plakala ze všeho, co jsem viděla, cítila a co mi přicházelo. Přesto však s láskou a vděčností za tu možnost dalšího krásného a letmého setkání, na které nikdy nezapomenu. Přibyla mi v Srdci další Bytost, za kterou se denně budu modlit.

Přeji šťastnou cestu všem Poutníkům, které jsem na jejich cestě mohla doposud potkat a ještě potkám.

Kéž nepropásnu ani minutu svého času, kéž nepropásnu jedinou možnost, kterou dostanu.

S láskou a vděčností Vaše Johanka

716 total views, 0 views today