Žít SRDCEM

07.05.2017

Netroufám si vůbec odhadnout, kolik lidiček mi za dvacet let práce popsalo svůj život. Snad stovky osudů, životních cest, malých i velkých zklamání, spousty obdivuhodných úspěchů, příběhy hodné zfilmování, zkušenosti, které, kdyby nikdy nenastaly, bylo by jen dobře.

Roky praxe, která mě neustále učí vnímat, naslouchat, cítit, prožívat, nehodnotit, nesoudit, zůstávat, pokud možno nestranná, přitom soucitná, empatická a laskavá. Tisíce iluzí, tisíce překvapení, množství odmítání i přijetí, neustálá, permanentní volba mezi rozumem a citem, a to jak z mé strany, tak ze strany všech mých klientů, přátel, známých i rodinných příslušníků.

Je zvláštní, jaké množství velmi úspěšných, zajímavých, hodných a zdánlivě životně naplněných lidí se nijak zvláště necítí šťastně. Lidé se pilně dopracují k profesnímu úspěchu, vybudují krásný domov, našetří si takové prostředky, aby mohli cestovat, sportovat, dále se vzdělávat, mají uspořádaný osobní život, jsou zdraví, přesto všechno se ale necítí šťastně. Vlastně jim ani nic nechybí, přesto vnímají jakousi prázdnotu a smutek. Nebudu dnes psát o vděčnosti za všechno, co nám život poskytuje, a ani o sebelásce, která nám má sloužit k pochvale, uznání a ocenění sebe sama za jakýkoliv posun v našem životě, a to i přes to, že obojí je pro vědomý pocit štěstí nezbytné.

Vlastně se nejedná ani tak o pocity, neboť BÝT ŠŤASTNÁ považuji za VĚDOMÝ STAV, kdy vnějšní okolnosti a skutečnosti odpovídají mým snům, přáním a niternému stavu, a pokud možno je co nejpřesněji vystihují a zrcadlí. Mnozí lidé vůbec netuší, jak pramalý význam mají vnější okolnosti na naše vnitřní rozpoložení. Už třeba jen proto, že si svět kolem nás vysvětlujeme iluzorně, tak jak si jej představovat chceme, anebo jak jsme při stavu své mysli a stavu svého srdce schopni si jej vysvětlit a pocítit. Za zcela zásadní považuji při cestě za ŠTĚSTÍM způsob, jakým této životní mety den po dni dosahujeme. Máme spousty cílů, spousty předsevzetí, plánů, motivují nás lidé kolem nás, jejich příběhy a dosažené úspěchy, ženou nás touhy být dobří, lepší, nejlepší. Nerozlišujeme, odkud to všechno, co nás žene, původně vychází a mám za to, že toho často ani nejsme schopni.

Lidská Bytost má nekonečnou řadu nástrojů k uskutečnění a naplnění svého osudu a může je používat radostně, snadno a hravě, anebo s vypětím všech sil, životní energie a bolestně, to celé na základě VOLBY, zda hodlá žít rozumem, anebo srdcem, podle představ a potřeb ostatních, anebo podle sebe sama. Je podstatné, zda měřítkem našeho štěstí je naše vnitřní rozpoložení, anebo názory, soudy a kritiky okolí, zpravidla toho nejbližšího. Na stav našeho štěstí má samozřejmě i vliv vnímání našich nejbližších, blízkých, přátel a světa vůbec, nemá a neměl by být však zásadním měřítkem toho, jak se cítíme MY sami.

Jsem si zcela jistá tím, že jakmile NENÍ u zrodu jakéhokoliv našeho plánu či projektu, nějakého vztahu, anebo rovnou cíle NAŠE SRDCE, můžeme pracovitostí, pílí, nasazením, přesvědčením i a všemožnými prostředky dosáhnout prakticky všeho, ale ke ŠTĚSTÍ, myslím pravému, trvalému, bezpodmínečnému, nikdy nedojdeme. A můžeme si namlouvat co chceme, protože o spokojenosti a štěstí není potřeba nikoho přesvědčovat a utvrzovat, ani v okolí, ani v sobě. ŠTĚSTÍ JE STAV, KTERÝ JE, ANEBO NENÍ. Je to dar, kterým je odměněno otevřené a upřímné Srdce, které následujeme. Naproti tomu NÁŠ ROZUM nám otevře mnohé cesty, splní mnohá předsevzetí, přesvědčí nás i okolí o našich kvalitách, schopnostech a vědomostech, poskytne úspěch, spokojenost a potěšení, a to není málo.

Čím vládneme, víme sami nejlépe, a pokud máme všechno, a přitom nám cosi chybí, podívejme se zpět. Tam uvidíme, co jsme si zvolili a snad i pochopíme, že to, co jsme si vybrali, to jsme také dostali. NIC VÍCE, NIC MÉNĚ přátelé.

S láskou Vaše Johanka

724 total views, 0 views today