„Naživo“

05.06.2017

Vyjděte ze svého uzavřeného kruhu, uřízněte si hlavu a zahoďte ji, odložte technické ovladače Vašeho života a poznejte kouzlo, jedinečnost a sílu přítomnosti. Nepotřebujete k tomu žádný manuál, nemusíte vyplnit dotazník, absolvovat kurz, školení, anebo vlastnit jakékoliv certifikáty. Postačí pár maličkostí. Neřešit minulost, nečekat na budoucnost, beztak žádná není, trpět cíleně ztrátou paměti a vzdělání, nestarat se o zbytečnosti, nemyslet… Prostě a jednoduše „jen“ BÝT.

Už mě ani nenapadá, abych kromě zajištění nějakého objektu k ubytování cokoliv chystala, připravovala a promýšlela v souvislosti s mými pobyty se ženami. Ne jinak tomu bylo i v případě letošního jara. Ta potřeba mít (zdánlivě) všechno pod kontrolou se mi jeví komicky a téměř neuchopitelně a jsem za to vděčná, že jsem ji někde odložila. Je to velká úleva, když víte, že jste součástí celku, ve kterém si poplujete několika dny na určeném místě, bez předem připraveného programu, bez pravidel, bez závislosti na časech a místech, jen tak, bezprostředně, pocitově, jen pro ten samotný prožitek. Nic před tím, ani nic potom. Přenést tělo daleko od domova, ode všech a ode všeho známého a zajetého, a v dobrém slova smyslu se ztratit v sobě a vše námi objevené přirozeně a lehce projevit.

Bylo nás pět. Pět žen, se svými velkými, a ještě většími kufry a velkými, a ještě většími hlavami, plnými osobních i celosvětových témat, v tělech, poznamenaných neláskou k sobě, obětováním se, stresem, domnělou nenaplněností, myslí utopenou v historii našeho života, anebo v představách budoucího, s emocionalitou na bodu mrazu, a na druhou stranu plné vzteku, zloby a předsudků, předurčujících nás k výbuchům, hysterii i komediantství. A to vše, se spolu s potravinami a pomůckami pro tvoření, muselo vejít do dvou osobních automobilů. No, podařilo se!

Připravenost nás pěti „nespoutaných“ podniknout dobrodružství zvané přítomnost, je dnes zpětně nanejvýš jistá, protože Vesmír na nás nešetřil, a my prožily tolik, co mnozí nezažijí za celé roky „mrtvého“ života. Doslova nekonečná řada různorodých prožitků v emocionálních výšinách i propastech, spousta nahodilých situací, žádající každou z nás o okamžitou akci, či reakci, množství bouřlivých, rychle vznikajících debat, niterné procesy plné zvratů, ztrát a objevů, nekončící výbuchy smíchu na účet celého světa i nás samotných, všudypřítomná Láska a Jednota i v těch nejvypjatějších výměnách, otevřenost v naší dočasné rodině, i mezi lidmi zvenčí, doslova okamžité zhmotňování myšlenek a přání, změny a posuny ve středu každé z nás, probíhající doslova v přímém přenosu, emoce a dojmy z filmů, ať už zábavných, anebo podstatu Bytí ukazujících, to je jen zlomek týdne, prožitého v přítomnosti. Týdne, který trval celou Věčnost i vteřinu zároveň.

Zázraky, smích, radost, slzy, poznání, smutek, vděčnost, sdílení, doplňování se, Slunce, hory, voda, vše omývající déšť, přítomnost Ježíše, modré nebe, náhodní kolem jdoucí, báječné jídlo, odpočinek i výkon, tvoření, plná postel žen, zapadajících do sebe, Duha jako náš průvodce, ochota naslouchat, vděčnost za každou společnou vteřinu, kousek Duše každé z nás, vložený do mandal a bílého kruhu společného tvoření…

Jinými slovy Anetka, Bětka, Broňka, Vladěnka a já, každá jedinečná, dokonalá a krásná „pětinka“ celku, alespoň na okamžik ve Věčnosti v Lásce, harmonii, Jednotě a přítomnosti.

Děkuji Vám malé holčičky, velké ženy, krásné Bytosti ve Světle, děkuji i sobě…

S láskou a pokorou Vaše Johanka

690 total views, 0 views today