SNÍME, ČI BDÍME?

05.07.2017

Jak plyne čas a já se vzdaluji mnohým, a hned podotýkám, že zdaleka ne všem, svým vlastním iluzím a představám, stává se pro mě často neúnosnou skutečnost, v jakých iluzích a snech jsou lidé kolem. Mám za to, že je to jedno z největších nebezpečí, jaké může člověku v jeho životě hrozit. Vlastně pokud už se nejedná o pouhou hrozbu a člověk najede na vlnu iluzí, odnáší ho zmíněná vlna daleko, daleko pryč od reality, lépe řečeno skutečného stavu lidí, věci a dějů. Jsem si jistá tím, že si lidé ani při nejmenším neuvědomují, že pokud sní, nejsou ve stavu bdělosti. Stejně, jako když se ukončí sen ve chvíli, kdy se probudíte. Najednou jsou všechna kouzla, všechny jiné světy, všechno to éterické pryč, jako mávnutím kouzelného proutku. A přestože o tomto, všem Bytostem zcela známém a pochopitelném jevu nikdo nepochybuje, mimo realitu se tu v čase „bdělosti“ potácí obrovská spousta lidí. Přitom stav iluzí je nebezpečný jeho aktérovi, stejně tak jako všem v jeho blízkosti.

Téměř denně vidím ukázky představ, se kterými chodí lidé na terapie, představ, které mají vypilované do nejmenšího detailu. Jak jinak, než zcela bez souvislosti s realitou. Nemám zájem v tomto psaní polemizovat o tom, co je realita, ale můj dnešní záměr je snad již jasný. Mám přesně na mysli počiny, probíhající v hlavách lidí bez sebemenšího základu založeném na realitě, počiny, které vznikly jen v myšlenkách a představách někoho, kdo si je chce do reality následně vložit. A samozřejmě, že dá do tohoto procesu vše, protože je o svých představách bytostně přesvědčený. Pravda, nikdo o jeho smyšlenkách a výmyslech ani netuší, čemuž se dotyčný velmi podivuje, ale to je ve stavu mimo realitu asi zcela normální věc. Svět vytvořený potřebami a chtěním je světem Ega, kde vše má probíhat podle utkvělé představy jednoho, a má být plněno většinou konkrétní osobou, či osobami, konkrétním způsobem, za daných, konkrétních podmínek. Jakákoliv odchylka se tu nepřipouští, Ego přece „ví“, na nic se neptá, je agresivní, střídajíce se se zdánlivým pochopením a vstřícností. To vše jen pro jeden jediný cíl, a to dosáhnout svého „vysněného“ a oživit jej ze světa NE-EXISTUJÍCÍHO, do EXISTUJÍCÍHO. Co na tom, že někdo nemá zájem, co z toho, že někdo nesouhlasí, necítí to tak, nevidí smysl, anebo, nedej Bože nechce!

Jako vždy, i dnes píši ze své zkušenosti. K mé vlastní iluzornosti, týkající se nejen představ o lidstvu, lásce, porozumění a pomoci v něm, ale především k mým představám o jednotlivých, konkrétních lidech, mi v čase, kdy se tiše pokouším „uvidět“ a „uslyšet“, a stát tak nohama na zemi, chodí do mého běžného, soukromého života silné příklady lidí žijících ve svých představách, a jsou, jak vnímám, na samé hranici vyšinutosti. A o to silnější je moje vnímání těchto dějů, že jsem přímo já terčem jejich utkvělých představ o mě samé. Tu je na místě jen podotknout, že se snad učím vcelku dobře, a že rychlost, s jakou případná zkušenost přijde a odejde svědčí jen o tom, že NEHODLÁM a NEBUDU součástí něčích představ. Nemluvě o tom, že se mi většinou ani pramálo nelíbí a neharmonizují se mnou ani v nejmenším. VÍM ale zcela jistě, že ani já nehodlám v přítomnosti, tedy v čase TADY a TEĎ kohokoliv přesvědčovat a účastni na čemkoliv, co je týká jen a jen mě, a také VÍM, že i má přání zvát do mého profesního, či osobního života kohokoliv aktivně se pomalu, zato zcela jistě vytrácí. V loňském roce jsem dostala dostatek poučení ze strany tzv. přátel o tom, co přinese, třeba jen sebemenší nabídka a intervence z mé strany. No, dobře tak. I já se stále, a ráda se učím.

Pamatuji si velmi dobře a živě dobu mého života, kdy jsem doslova 24 hodin denně byla v takovémto stavu „kómatu“, spánek, ne-spánek, dobu, kdy jsem byla zcela vyčleněná z reality, neviděla a neslyšela jsem zpětnou vazbu, která mi dávala, (dnes to vidím), zcela jasně najevo, že jsem mimo. Věřím, že pro pochopení a přijetí této mé zkušenosti, probíhající občas ještě i v současné době, se mi tyto nešťastné a náročné události přibližují a dějí. Nelze je podle mého řešit jinak, než se zorientovat v sobě, ve své realitě uvnitř a následně i vně sebe sama a v těch také zůstat. V klidu, pokud možno bez zbytečných reakcí, bez pocitu pohoršení, soudů a konfrontací. Přeci jen jsou ve hře něčí sny, a přestože do celé věci vidíte tak, jako na hru v divadle, nechejte prosím hlavního hrdinu se svými iluzemi být a co nejrychleji jej opusťte! Jednoho dne se jistě probudí.

Pro nic jiného tu totiž nejsme.

S láskou Vaše Johanka

674 total views, 0 views today