Pochopila jsem

25.07.2017

Celé týdny a měsíce jsem se zaobírala otázkou, proč mě opouští přátelé. Neviděla jsem žádnou příčinu, neregistrovala jsem žádnou velkou změnu v mém chování, anebo snad změnu v přístupu k okolnímu světu. Nikdy se nestavím ke vztahům jako k hotovým, jistým, samozřejmým, a podle toho se také chovám a jsem s těmi, které miluji a mám ráda vlastně stále, ve dne v noci, bez ohledu na cokoliv. Považuji se za konzervativní a stálou, co se týká vnitřního nastavení vůči těm, kteří mě obklopují a spolu se mnou vytváří moji realitu. Nejsem nastavená ani tak, že pokud už přeci jen dojde přímo k odloučení, třeba i trvalému, neumím někde zmáčknout knoflík a zapomenout, nevědět, oddělit se stoprocentně. K tomu mi ještě moje povaha postupně, často velmi rychle připomene vše dobré a krásné, co se nedá a co nelze vymazat z mého Srdce, vzpomínky na společně prožité, na všechno, co jsem dostala a co je navždy ve mně, jako krásné obrázky a události, kterých jsem byla součástí.

V sobotu odpoledne jsem se dověděla o nečekaném, tragickém odchodu mého skvělého a nádherného přítele. Patřila jsem snad k jeho blízkým Bytostem, a tak jsem s jeho ženou, mojí úžasnou, dlouholetou přítelkyní sdílela na dálku, po telefonu, celou smutnou skutečnost. Přesto, že odešel a už nikdy nebude u mě absolvovat žádnou terapii, ani si společně ve třech nedáme oběd, anebo čaj, paradoxně z mého života „neodešel“ vůbec. Jsou to jen tři dny, co si urovnávám myšlenky a pocity, tři dny, kdy mi dochází, co si svojí bezbřehou povahou a osobním přístupem k lidem způsobuji. Jak jinak, než sama. A pochopila jsem jednu zásadní věc.

Nepřicházím o své přátele. Nic takového se mi neděje, stejně, jako se mi to nedělo během celého dosavadního života. To „jenom“ odcházejí klienti. Všechny ty Bytosti, které se mi vytratily ze života jednoduše opustili terapeuta, od kterého dostali to, co chtěli, co si přáli, anebo si mysleli, že už dostali dost. A možná i odešli proto, že vůbec nedostali, co chtěli, anebo co si přáli. Každopádně si zaplatili za moje poskytované služby, které si vybrali a dnes už tomu tak není.

Řeknu Vám přátelé, velmi se mi ulevilo, protože tato skutečnost je přirozená a zcela v pořádku. Lidé přicházejí a odcházejí a je jen na nás, jak je vnímáme a bereme, jaké představy, naděje a přání do nich vkládáme nad rámec možného, či profesně přípustného, a co si naším idealismem všechno třeba jednou způsobíme…stejně tak jako já.

Myslete prosím přátelé i Vy na realitu, která může být velmi vzdálená pohádkám v našich Srdcích.

V lásce a vděčnosti Johanka

734 total views, 0 views today