Ve spojení

03.11.2017

Celá léta, den co den, pracuji na tom, abych se nerozptylovala hodnocením vnějších podnětů, situací a lidí kolem mě. Je samozřejmě nemožné neprojevovat zpětnou vazbu na děje, věci a Bytosti kolem nás, ale je pouze na nás, na co a jak reagujeme a jakým způsobem využijeme svůj mentální, emocionální, fyzický a energetický potenciál. V každém okamžiku života na nás působí doslova tisíce hmatatelných i neviditelných vlivů a je nad lidské síly je všechny ignorovat, odrážet, zvládat, analyzovat, beze zbytku přijímat, anebo dokonce s nimi se všemi i souhlasit. Jednoduše to není možné, ale především to ani není nutné!

Z celé své Duše miluji život a vše, co k němu patří. Mám ráda nepřipravené akce, spontánní situace, jednání lidí, které nelze předvídat, projevování emocí tak, jak přicházejí, otevřenou komunikaci, nové možnosti, všechno to dění, vyzývající nás ke spolupráci, živosti a projevení se. Přitom si nekladu za cíl být perfektní, vždy usměvavá, v dobré náladě a všem vyhovující za všech okolností. Po pravdě nechápu, proč bych měla?! Jsem lidská bytost, ne robot, a pokud jsem ve spojení se svým nitrem, je doslova nemožné být konstantní, umělou maskou, tvářící se podle přání a potřeb okolí.

V posledních týdnech se stále více setkávám s nespokojeností mých klientů, ale i známých a přátel s tím, že právě onu pózu dostatečně nezvládají. A nejen to, také se tím často velmi trápí. Vyčítají si nedokonalost, nedostatky všeho druhu, nevzdělanost, fyzické dispozice, nevyrovnanost, údajnou nezajímavost, a jen stěží mohu vypsat všechno, co do tohoto výčtu podle mého okolí patří. Netuším, kde lidé berou ta měřítka, kterými se posuzují, rozhodně ale vím, že se neustále porovnávají s okolím. Netuším, kde berou jistotu, co je, a co není ideální, rozhodně ale vím, že si neustále vytvářejí představy a domněnky, na kterých potom zcela vážně staví. Netuším, proč sami sebe neustále kritizují a znevažují, rozhodně ale vím, že si volí sebe-destrukční a sebe-trýznivé postoje, vedoucí k jejich vnitřní nespokojenosti. Všichni si tolik přejí být dokonalí, že si ani pro všechno to snažení neuvědomují, že od narození dokonalí jsou.

To poznání nám může zprostředkovat pouze jedno jediné, a tím je spojení se svým středem. Pokud přijmeme skutečnost, že můžeme, máme a také i musíme za každých okolností respektovat a projevovat sebe sama, bude náš projev přirozený a pravdivý. Budeme sami sebou, takoví, jací jsme. Bez nároku na kritiku, bolestné závěry a žebrání o uznání ostatních. Budeme prostě šťastní. A to je prozatím velká vzácnost. Tak prosím, pojďte a zkuste být vědomým dílem Božím.

Jana Johanka

844 total views, 0 views today