Vytrvalost – jistá cesta

03.11.2017

Vytrvalost, nejčtenější slovo, které vnímám v několika posledních měsících. Slovo, jehož obsah je součástí mnoha Bytostí, slovo, jehož obsah na druhou stranu mnoho lidí vůbec nechápe a nežije. To, čemu jeden věnuje třeba i celé roky, druhého nudí, anebo znervózňuje po jednou, dvou, deseti pokusech. Skutečnosti, že vše si žádá svůj čas, anebo, že ke každému cíli vede jistá cesta, děsí a odrazuje lidi už v počátku procesu, který by je dovedl k vytouženému cíli. A tak mnozí dennodenně sní, aniž by „hli“ prstem a barvitě popisují vzdušné zámky, aniž by plánovali, či dokonce podnikali třeba jen nepatrné kroky, vedoucí k jejich uskutečnění. Už předem si totiž uvědomují, že nemají trpělivost, ani chuť investovat svůj čas a energii do pozvolného procesu tvoření, mnohdy doprovázeného komplikacemi a občasným neúspěchem.

Bohužel tento trend postihuje i dnešní vztahy, které mají podle jejich hlavních aktérů buďto fungovat dokonale a perfektně, pokud možno hned, a potom mají smysl, anebo se samovolně stoprocentně nevyvíjejí, a páry se rozcházejí. Vlastně ani není čemu se divit, když mnohdy ani po „dvou týdnech“ známosti není jasno! A i když vídám vztahy, které se rozvíjejí hezky, netrpělivost se projevuje i u nich. A tak se lidé dnes nepotřebují těšit z pomalého vývoje, nepotřebují se radovat z malinkých posunů, nepotrpí si na detaily a maličkosti, které utvářejí časem krásný a harmonický celek, nechtějí se vysilovat zbytečným snažením ani čekáním. Jednoduše, když nejde jedno, půjde druhé…

Stejně vnímám přístup mnohých lidí i v oblasti zdraví a prevence nemocí. Jakmile nastíním novému klientovi postup, kterým se můžeme společně dobrat trvalejšího pozitivního výsledku v jeho případných zdravotních potížích, zůstává mnohdy překvapený tím, že „nejsem schopná“ jeho, po léta chátrající fyzický a mnohdy i psychický zdravotní stav, vyřešit okamžitě. Dlouhodobé procesy, pravidelné terapie, vlastní každodenní snažení v dnešním způsobu života nahrazuje přelétavost klientů od jednoho terapeuta ke druhému, od jednoho životního stylu k jinému, od jedné možnosti stravování ke druhé, od jedné filozofie života, k filozofii opačné. To vše proto, že není čas ztrácet čas.

Vytrvalostí dnes lidé příliš „netrpí“, mění jedno za druhé. Opouští sny, projekty, přátele, partnery, to vše mění za stále nové a nové v domnění, že je jednou konečně cosi uspokojí a učiní šťastnými. V naději, že se jednoho dne zastaví, že budou konečně šťastní, a že to nastane jako mávnutím kouzelného proutku. Neuvědomují si, že pokud si radostně a trpělivě nebudou procházet den za dnem svým životem, jsou vlastně dávno neživí, čekajíce na něco, co nikdy, nikdy, nikdy „samo“ nenastane. Anebo, ve zdánlivě lepším případě proletí relativně uspokojující existencí, aniž si byli vědomi toho, co vlastně mají.

Sedmou radou v knize Andyho Andrewse Cesta Davida Pondera je „Vytrvej ve svém snažení“, a já vím velmi dobře, že vytrvalost přináší růže. A vlastně nakonec úplně vše, co si jen ve svém Srdci upřímně přejete.

Jana Johanka

786 total views, 0 views today