Vlak do „vědomého Bytí“

08.12.2017

Kdo jednou opravdu prožije vnitřní klid a harmonii, myslím ten stav, který nesouvisí vůbec s ničím a nikým, a kdo nezůstane jen u jediného takového prožitku, nemůže jej snad nikdy vyměnit za pomíjivý stav, vytvořený vnějšími okolnostmi.

V posledních měsících a týdnech jsem přemýšlela nad skutečností, že mnoho lidí kolem mě se velmi změnilo. Jako by mnozí zapomněli, jaké bylo objevovat kousíček po kousíčku své nitro, své potřeby, rozkrývat svoje sny a podporovat svá přání. Nerozuměla jsem tomu, jak je možné, že ze dne na den opustili vědomou cestu, kterou nastoupili.

Poslední dny a hodiny ukazují, že pravda je taková, že cestu, kterou mnozí nastoupili, nešli vědomě. Prostě to jen tak vypadalo. A možná, že se někteří i chtěli někam posunout, možná, že čekali, že to bude snazší, rychlejší, zábavnější, a tak když jim přišla do cesty představa něčeho hmatatelného, hmotného, něčeho, na co dlouho čekali, neváhali ani minutu. A tak TO mají. Mnozí jsou teď spokojení, a dávají do TOHO všechno! Snaží se, předvádějí se, vkládají a investují do nově dosaženého veškerou energii, mají na všechno odpověď, argumenty, hezky notují sami sobě, a běda těm, kteří by snad jejich přesvědčení chtěli vidět jinak! Mnozí zcela vystoupili z rozjetého vlaku. Netuší, že až se probudí ze svého dalšího snu, jen těžko do něj budou moci nastoupit.

Uklidnil mě vhled do procesů lidí, které miluji, a o které jsem měla na chvíli obavu. Obavu z toho, že něco ztratili. Skutečností totiž je, že vlastně NIC neměli. Přesněji, neměli nic na poli vědomí. To jen vlastní intenzivní iluze zmaru, zbytečnosti a ne-sebe-vědomí, vystřídala iluze úspěchu, spokojenosti a sebe-vědomí.

Ještě, že láska a harmonie se nedají nahrát. A tak se postupně zklidňuji a modlím se. Za sebe a za všechny Bytosti tohoto světa.

Jana Johanka

772 total views, 0 views today