Psaní osvobozuje Duši…

26.12.2017

Sotva otevírám nový, čistý list, na kterém chci začít rozvíjet moje další psaní, vyslovuje žena ve filmu, běžícím v televizi větu, kterou jsem vepsala do titulku dnešního příspěvku. Je tedy jasné, že s jejím obsahem souhlasím. A mám za to, že i doplní téma, kterým jsem si dnes procházela cestou na Pustevny. Prožívám krásné sváteční dny a čas trávený v přírodě k nim rozhodně patří, ostatně jako kdykoliv během roku, a jako po celý můj život.

Tak málo potřebujeme ke spokojenosti a stavu vnitřního klidu. Sepsání několika vět, nazdobení vánočního stromečku, zapálení svíček a vonných tyčinek, procházka lesem s milovaným pejskem, čas trávený s dětmi u pohádkových příběhů, vědomí dobrého zdraví a kondice, skutečnost, kolik přátel můžeme oslovit s přáním Božího požehnání, jednoduše proto, že to cítíme hluboko v sobě, ve své Duši. Je toho tolik, co nás osvobozuje!

Stále intenzivněji vnímám, jak nemožné je dočkat se lásky, volnosti a naplnění z vnějšího světa. Jak zbytečné je čekat na cosi, co může hluboce a trvale oslovit naše Srdce a učinit nás šťastnými. Přitom každá lidská Bytost sama, je těchto zázraků schopná v časoprostoru prakticky neomezeně. I dnes jsem na horách vnímala, že i v těchto svátečních časech jen velmi málo konstatuji radost, vřelost a otevřenost u lidí, které potkávám. A právě proto jsem vděčná za poznání, že naplněný život si mohu dopřát pouze a jedině já sama, a že je prakticky nemožné, dosáhnout míru a harmonie prostřednictvím kohokoliv jiného než skrze svá přání, rozhodnutí, a především své činy.

Rozměry každého trvalého a hlubokého, ale i letmého vztahu, každého prožitku, každé životní příležitosti, mohou pouze při plném vědomí vlastní reality, která je tou jedinou, kterou můžeme „žít“, nesmazatelně přesáhnout hranice pomíjivosti, povrchnosti a iluzornosti našeho vnímání. Pokora a vděčnost za každou minutu našeho Bytí se jenom tak stanou naší nedílnou součástí, jako tlukot vlastního Srdce a nedovolí strachu, očekávání a „potřebám“, natahovat ruce po něčem, co je beztak pouhým sebeklamem.

Buďte prosím ve svém Srdci přátelé a dojdete k radosti a lásce. Bez ohledu na čas, prostor, okolnosti, bez podmínek, zato však hravě, jednoduše a přímo. Tak se stanete Mistry.

Jana Johanka

800 total views, 0 views today