Lži unavují…

03.02.2016

Jak jde čas, milí přátelé, s ním se i přibližuje moment, kdy se snad konečně ztiším, prosta všech snah komentovat, vyvracet, dokazovat, anebo se vlastně jakkoliv účastnit na lžích, které si lidé kolem mě staví, pěstují a šíří. Rozpoznatelnost a průhlednost dění kolem se mi, a všem, kdo mají skutečný zájem žít bděle v přítomnosti, ukazují tak, že i slepý by si těch iluzí a mystifikací musel všimnout.

220px-Pinocchio_3ak

A měli a máme to všichni, tu potřebu hledat a nacházet v prostoru mimo naše nitro aktéry, viníky, konflikty, neideální situace, okolnosti, všechny ty nespravedlnosti, vedené vůči nám, intriky, které nás dostanou, při naší čistotě, nevinnosti a otevřenosti. Meleme stále dokola nesmysly, o kterých jsme přesvědčení, nekompromisně jim věříme a podřizujeme jim vše další a nové, ohýbáme informace, dotváříme příběhy, transplantujeme lidem kolem nás jednu obludnost za druhou a už vůbec, ale absolutně vůbec ani netušíme, KDO jsme, CO děláme, PROČ se věci dějí tak, anebo tak… Neustále plýtváme veškerou naší energií na držení se svých úchylek, podvodů a podrazů, takže se není co divit, že už vlastně dávno nic nevytváříme, neboť není vůle, energie, radost, prostor, motivace. Spřádáme sítě svých vlastních omylů a taháme do nich ostatní, nutíme je, aby nás zajímalo, co jsme vyplodili, potřebujeme si udělat další čárku za souhlas od někoho, kdo vůbec nechápe, stůj co stůj odbíháme od podstaty, aby se v tom chaosu už ani čert nevyznal a pokračujeme, pokračujeme do nekonečna, pokračujeme do absurdity, která je stejně nakonec jenom pastí pro nás a pro všechny, kteří se do ní nechají zatáhnout. Lži přitahují další lži, nabalují se jedna na druhou, roste počet účastníků i rozměry a my se vzdalujeme realitě a skutečnosti tak, jako když se člověk mimo prostor zemské přitažlivosti vzdaluje od Země a nikdy, nikdy nenajde cestu zpět.

images

Jsou miliony těch, kteří už ani nevěří při svém způsobu života, jak se opravdu jmenují, co vlastně chtějí a proč bloudí mezi živými, a jejich „fajn život“ je už na první pohled ze strany pozorovatele naprosto příšerný. A tak se občas stane, že se pozorovatel, kamarád, přítel, člen rodiny ve své naivitě, ochotě, anebo i potřebě pomoci, začne angažovat a s dětinskou představou vstoupí do říše, které nerozumí, a kterou stejně nevyřeší – to v tom lepším případě, anebo se pustí do téhož s tím, že začne prosazovat svoje vlastní zájmy a lži a přispěje tak do mlýna, který vše nakonec rozdrtí a zničí.

Přála bych si nevidět to, přála bych si necítit to, ale už je pozdě…

Přeji si nenechat se vtahovat do lží druhých, ale ne vždy to zvládnu…

Přeji si klid a hezký život, kde mě lži lidí nebudou tolik unavovat, protože právě proto jsem spoustu vlastních lží musela odkrýt a opustit. Vím, že nejsem zdaleka u konce a je to celé jen na mě, ale snad je kolem sebe nepřenáším, nešířím a neživím a pomalu, ale jistě je rozpouštím.

S láskou Vaše Johanka

786 total views, 0 views today