Žijte v radosti

15.03.2016

Dívám se kolem sebe, pozoruji bedlivě a se zájmem dění kolem mě, vnímám svoje reakce i reakce ostatních, sleduji emoce a pocity, kterými se já i ostatní vyjadřujeme ke svému Bytí tu na Zemi. Anebo přesněji, máme se vyjadřovat všemi možnými prostředky, a tím dávat najevo svůj aktivní, vědomý život, jeho průběh, stav našeho nitra a jeho následné projekce v našem bezprostředním okolí.

V posledních měsících, možná i letech ale sleduji absenci snad nejdůležitějšího faktoru života každého z nás. Mám na mysli radost, projev štěstí, úspěšnosti a naplnění našeho života, ale třeba „jen“ vyjádření se momentálního uspokojení nad Sluníčkem na obloze, rozkvetlou sněženkou na zahrádce, nad skvěle uvařenou večeří pro děti, anebo klidným večerem ve společnosti partnera, kterému u hezkého filmu ležíme na rameni. Máme stovky důvodů k malým i velkým radostem života, a tak málo je projevujeme, tak málo šancí využijeme k prodloužení si života, na kterém paradoxně téměř všichni neskutečně lpíme. A ne, že by nebyly důvody. Těch máme opravdu všichni spousty, a také je hezky přijímáme, neodmítáme, dokonce se jimi i prezentujeme – prakticky, popisně, zato beze známek účasti, radosti, nadšení a vědomého sdílení. A možná jde právě o TO!

radost-zezivota3

Existujeme si tu, účastníme se kde čeho, často nikde nechybíme, organizujeme zajímavé dovolené, plánujeme velké akce a setkání všeho druhu, pořizujeme stovky fotografií a dokumentujeme exotické a nadčasové zážitky, procházíme si hektickými, stále novými a novými vztahy, vybavujeme si životy luxusními auty, mobily, nešetříme penězi na darech pro své blízké, vším se chlubíme, necháme se slyšet stále dokola o tom, jak je vše skvělé, ale kdybychom byli všichni hluší a jen na sebe při všech těch výkladech koukali, mohli bychom se stejně tak domnívat, že jsme vtahováni do průměrnosti, všednosti, nutností a povinností života, protože tak vypadá, alespoň podle mého, výklad velkolepého a báječného dění bez emocí a radosti z vědomě prožitého.

Lovíme při terapiích s lidmi jejich pocity, jejich nadšení, jejich radosti a projevy vděčnosti a lásky, které tam hluboko uvnitř většinou nakonec opravdu jsou. Lidé se jim jen přestali věnovat, jen je přestali pěstovat, jen je přestali rozdávat, třeba krásným slovem, anebo úsměvem na ulici. Tak postupně nechali téměř umřít jejich emocionální tělo a dali všechen prostor chladnému myšlení, tvrdé logice a permanentnímu smutku. Ty přijali za přirozené a každodenní společníky v jejich složitých existencích.

slonice-944x708

Jsem vděčná za své bláznovství, za svůj optimismus, za své emoce, kterých mám ve svém Srdci tisíce, a které projevuji často bez zábran, o to však více v klidu ve svém nitru. Všechny ty emoce jsou identifikací mého PROJEVENÉHO JÁ, které tu konečně v posledních letech JE a já tak mohu být a JSEM VĚDOMĚ ŠŤASTNÁ – Vaše Johanka.

770 total views, 0 views today