PROČ jsme si cizí?

19.04.2016

Na nedělní společné malování mandal jsem se opravdu z Duše těšila. Po čase jsem se rozhodla, že zvolím některé z úžasných, snadných a povznášejících témat, které nám všem udělá radost, a vzhledem k diskusím, probíhajícím v posledních týdnech při masážích, jsem si i řekla, že podpora rozhodování se a ujasnění si vědomých posunů u mých klientů se vážně bude hodit. Téma posílení slinivky břišní a tedy vědomého přijetí těch nejskvostnějších aspektů, darů a schopností našeho Bytí, do nás mělo vnést Světlo a Lásku takových rozměrů, že nebude možné je přehlédnout. Zvolila jsem ještě pro jistotu tentokrát hned v úvodu uzemňující meditaci, aby nikdo v sobě na nic výjimečného opravdu nezapomněl a mohl se do sebe ponořit co nejhlouběji. Musím před Vámi zcela jistě v tomto bodě zkonstatovat, že moje naivita i optimismus dostali tentokrát celkem slušně „zabrat“. Jedna velká, radostná a oslňující akce se totiž nekonala!

Girl cycling with big red heart for valentine day

Nedostavila se ani uvolněná a radostná atmosféra, a ani v naprosté většině nevznikly na zadní straně předlohy mandaly seznamy, zachycující úžasnost zúčastněných, přestože mandaly originální a krásné byly a jsou. Není pro mě nijak zvláště složité sílu, energii a přednosti jednotlivých mandal, a potažmo především účastnic tohoto společného malování diagnostikovat, popsat a vysvětlit, postupně mi ale docházelo, že všechnu tu krásu vnímám především jen já sama. Možná, že tomu tak nebylo, pak ale nezbývá, než vidět celé naše snažení a tvoření jako „cosi“, o čem z nějakého důvodu NEŠLO hovořit, NEŠLO se pochválit, NEŠLO se radovat v nitrech každé z nás ze sebe sama, NEŠLO se pochlubit a už vůbec NEŠLO tzv. prodat a nabídnout to vše, čím jsme obdarované Vesmírem, čím vládneme svým vlastním zapříčiněním, pracovitostí a pílí, vším, co je v nás v dobrém slova smyslu závidění hodné…

V hlavě

Tolik se plahočíme za pochvalami, za uznáním, za oceněním zvenčí, a tak málo si to dovedeme dát sami, poskytovat zadarmo, jednoduše připustit a přijmout? Téměř cokoliv jsme ochotní dát za kousek pocitu nenahraditelnosti a potřebnosti, a přitom nejsme schopní a ochotní sami sebe podržet, vyzdvihnout, stát sami při sobě? Máme taková Ega, že se držíme jakoby skromně v pozadí, aby to za nás udělali druzí, anebo jsme sebe sami přesvědčili o své nemožnosti a nedůležitosti tak důkladně a důsledně, že necítíme, jakou máme cenu a chováme se sami k sobě jako cizí?!

Asi mi něco uniká, a asi potom vůbec nechápu, proč ve své profesi, při setkávání se s lidmi, a i tu, na své webové stránce, vnímám a považuji za nejdůležitější skutečnost – pravdu, kterou všem osobně sděluji, a kterou od počátku svého vzniku připomíná i slogan v záhlaví tohoto webu o tom, že MÁŠ VELKOU CENU – cenu jedinečnosti a dokonalosti.

 S láskou a obavami Vaše Johanka

712 total views, 0 views today