Samé plané řeči

21.04.2016

To, co lidem opravdu jde, jsou teorie o životě, teorie o situacích, teorie o vztazích, teorie o práci, teorie o všem…

Vybavili jste si někdy, kolik prostoru dáváte ve Vašem životě teoriím a planým řečem? Uvědomili jste si někdy, kolikrát, stále dokola, a s kolika blízkými a známými rozebíráte a do nekonečna opakujete to stejné? A zachytili jste, kolikrát jste to stejné, útrpně, anebo beze známky Vaší účasti a zájmu vyslechli pro změnu Vy? Víte, že Vás většinou vůbec, ale vůbec nezajímá průběh, výsledek ani smysl debat o ničem, a to v případě, že jste posluchačem, ba dokonce i samotným řečníkem? A všimli jste si, že často v rádoby rozhovoru, vedete řeč každý o něčem jiném?

řeč

Mám při tom ale pocit, že to ani nikoho obzvláště neobtěžuje, že jsme si při tom všem teoretizování začali hromadně myslet, že mluvit je totéž, co žít. A že předpokládáme, že se stokrát vyslovenou teorií se to, či ono uskuteční jaksi samo. Ano, je pravda, že myšlenka je nástroj, a že jejím vyslovením se stává součástí hmotného světa, ale debaty, které vedeme, většinou žádné myšlenky neobsahují. Lidé mluví bez záměru, bez potřeby dostát nějakého závěru, bez touhy vytvořit, dořešit, dokončit, osvětlit, sdílet… Bez očekávání zpětné vazby, reakce, emocí… Přesvědčují tak svými řečmi ostatní a především sami sebe o svém zájmu na všem, co je obklopuje a dokonce tomu i věří. Cítí se unaveně ze všeho toho života, i když v tom se prakticky nic, ale zcela nic neděje.

Ararauna-křičí

Proberou například svůj nefunkční vztah s přáteli, s kolegy, zavolají rodičům, upozorní děti, také vedou hodinové debaty a teorie s dotyčným partnerem a nemohou pochopit, proč je vše při starém. Většině uniká, že aby vše zůstalo při starém, je mnohdy jejich jediným zájmem. Nespokojenost tu sice je, nenaplněnost mě sice deptá, změna by se sice hodila…ale…už jsem to tisíckrát řekl – řekla a nic, takže dojdeme k závěru, že to není snadné, a že je to vlastně nemožné, a že ta komunikace, která se všude doporučuje, nezabírá, a už vůbec nezabírá na vždy, ale za to se uleví …

Plané řeči nemohou do našich životů nic vnést, ale ani odnést. Úmyslně „opatrně“ vedený rozhovor se svým nitrem také nic neovlivní a nezmění, a pokud k tomu všemu „žvanění“ přidáme i dostatek „myšlení“, pravděpodobně se s našimi „jistotami“ nic nestane, a my můžeme pokračovat v planých řečech, které přinášejí jen a jen planý život.

Vaše Johanka (často velmi užvaněná)

898 total views, 0 views today