Žila jsem ve strachu

03.08.2016

Moje dnešní psaní nejspíše souvisí s mým aktuálním procesem očisty mysli a těla, s rozhodnutím uzavřít v roce s roční vibrací 9 vše, co uzavřít lze a odevzdat tak vědomě do Věčnosti vše, co už tam bez tak je.

Jako miliony Bytostí na této planetě jsem byla a samozřejmě i v mnoha směrech stále jsem obětí strachu. Ten, který už snad na mě tolik nemůže, je strach v partnerském vztahu. Velmi jsem za to vděčná, protože se mi velmi ulehčil život. Různé obavy ve vztazích, především v tom posledním, a zároveň také nejdelším, mě zaměstnávaly prakticky neustále. Spolu s kombinací vzorců, které jsem si přinesla ze vztahu mých rodičů, jsem neustále žila v obavě ze ztráty partnera a asi nejvíce z konkrétního aktu opuštění. Mám na mysli opuštění fyzické, tedy konkrétní situaci odchodu. Pokud si v sobě nesete tento program, je jisté, že partnera, který Vám poskytne absolutní nejistotu, pocit věčné obavy ze všech ostatních žen na světě, ať už konkrétních, či virtuálních, dostatek prostoru pro žárlivost i dostatečný počet odchodů a následných návratů, Vám Vesmír pošle s dokonalostí a přesností Vesmíru samotného.

Obrazek 003

Ne jinak tomu bylo i u mě. Partner se ukázal, a já mohla skrze něj nastoupit cestu, která mě vyvedla z mnoha úplně zcestných představ o vztazích, o partnerství, o něm, nejvíce však o mě samotné. Svou roli v celém tomto procesu sehrála i spousta okolností, které jsem před lety brala více než vážně a měly na mě rovněž velký vliv. Přijímání minulosti, stejně tak i prožitků, názorů a negací vnějšího světa je dokonalým kořením pro všechny „osobní tragédie“. Takže zklamané a zhrzené ženy, žijící v žárlivosti, podezíravosti a strachu o „svého“ partnera se Vám sypou ze všech stran. Nejhorší a nejtěžší ze všeho jsou však vnitřní zvrácené a smyšlené světy. Když k tomu přidáte názor, že partner je něčím, co Vám patří, a nepatří nikomu jinému, zkušenost z neustálých neuskutečněných rozchodů Vašich rodičů ve věku, kdy Vám bylo šest až osmnáct let, tvrzení lidí, kterým stoprocentně důvěřujete, že jste Vy tím „problémem“ celého vztahu, a pokud „Váš partner“ rozhodně nehodlá řešit Vaše vnitřní iluzorní představy (což je pro mě dnes zcela pochopitelné), nezbývá Vám nic, než oči pro pláč, sebeobviňování, střídající se s pocitem oběti.

Trvalo mnoho let, než jsem krůček po krůčku, nejvíce však, v samotném počátku s přijetím PRINCIPU KRUHU, uviděla nesmyslnost toho všeho trápení. Dnes nemohu uchopit téměř nic z mých domnělých proher, ztrát a stavů. Vím už, že vnější okolnosti a situace neměly pranic společného s mými prožitky, často vskutku tragickými. Jen já sama jsem byla scénáristkou, režisérkou a hlavní hrdinkou filmu, ve kterém dokonale sehrál svoji roli můj největší učitel, léčitel a přítel Petr. A za mnohem více než lítost a omluvy z udaného, dnes považuji skutečnost, že právě teď sedí asi tak metr ode mě, a že je tu vždy, když to potřebuji já, i moje děti.

Paradoxně, když už NE – MUSÍ. Jsme volní a všem z celého srdce přeji, abyste svobodu dali sobě i partnerovi. Jen tak Váš život namísto virtuálních, mnohdy silně destruktivních strachů a ne – sebevědomí zaplní láska, harmonie a svoboda, smysl Bytí tu na Zemi.

2016-08-03 19.47.38

S láskou a nekonečnou vděčností Vaše Johanka

Poznámka: moje fotografie z ledna roku 2004 a roku 2016

804 total views, 0 views today