Užívat života…

22.07.2015

K dnešnímu psaní mě přivedlo sledování zvláštní události, probíhající u mých nových sousedů. Vůbec je neznám, nic o nich nevím, odkud přišli, jak se jmenují…a je mi to vlastně jedno. Sousedské vztahy nikdy nebyly mojí silnou stránkou.

Jejich domeček vrostl velmi rychle, stejně tak jejich garáž, jejich plot, zahradní domek, terasa… vše vždy svižně, čistě, tak nějak snadně.

V minulém týdnu přijela k jejich domu tři, čtyři auta, vystoupila z nich skupina lidí a začalo se kolem domu dít zvláštní, intenzivní a především organizované hemžení. Akce probíhala v celém prostoru zahrady, každý věděl, co má dělat, a také přesně kde to má dělat. Uběhlo několik hodin a vše bylo jasné – sousedům velmi svižně, čistě a tak nějak snadně vyrostla zahrada. Keře, keříčky, květiny v plném květu, stromečky a dokonce i stromy, jen tak, za několik hodin nebylo co dělat, jako mávnutím kouzelného proutku v pohádce, jako prosba splněná zlatou rybkou, jedním slovem ohromné!

V souvislosti se zázrakem uskutečněným doslova před mýma očima si uvědomuji svůj každoroční proces s květinami v truhlících, mísách a květináčích na mé zahradě a terase, čtyřletou cestu všech keřů pivoněk, kterými jsem se chtěla po vzoru východních kultur poklonit partnerským vztahům, neboť pivoňka je v těchto končinách jejich patronem, a také můj bezmála dvouletý proces výběru jediného stromečku ve středu našeho trávníku, neboť jsem tento výběr brala velmi vážně a zodpovědně. Moje debaty se všemi rostlinami venku i v našem domečku snad ani popisovat nebudu, každopádně se všem rostlinkám, stromečku a letos i malinkaté zahrádce, kterou mi letos založil kamarád, vcelku daří a mám z tohoto procesu upřímnou radost.

Vím, že ani moji sousedé, ani já, nejsme žádnou vyjímkou, a že podobné zkušenosti a vjemy máte také, ale napadlo Vás už někdy jak žijí lidé, kteří nemají čas nechat vyrůst strom na svém pozemku? Jak žijí lidé, kteří se seznámí a nutně potřebují mít vše hotové, postavené, dokonalé a často i značně okázalé, aniž by si dali tu práci to alespoň vymyslet svojí hlavou, když už nepoužívají srdce? Jak žijí lidé, kteří chtějí, aby od prvního dne vztah fungoval tak a tak a nikdy jinak bez toho, aby ho společně tvořili, budovali, vykomunikovali a sdíleli? Jak žijí lidé, kteří nemají čas „dělat“ děti, a pokud to nejde podle plánu zajdou si ho nechat „nainstlovat“ do některé z nemocnic?

Možná, že nenapadlo, a možná, že ano…

Každopádně já jsem vděčná Vesmíru za to, že nechávám vyrůst strom na mé zahradě, rozkvétat i uvadat kytičky zas a znova, každý rok, za okny, na terase i na různých místech zahrady, že dávám prostor a čas pivoňkovým keřům, aby se rozrostly…a také, že pokud to tak cítím, dávám prostor všemu a všem v mém životě, aby se projevilo, zrealizovalo a naplnilo přirozeně, pozvolna, bez tlaku a naléhání…

O čem by pak byl můj život?

S láskou Vaše Johanka

1,755 total views, 0 views today