Tou cestou, tím směrem…

23.08.2015

Je neděle dopoledne a já, spolu s našimi dětmi, jsme od úterního večera na cestách. Po patnácti letech jsem s těmi nejbližšími, déle než na víkend a dál, než na naší zahradě, anebo v bezprostředním okolí našeho domova. Dalo by se říci, že je všechno jinak, než se v počátku nabízelo a plánovalo. Jako kdybych nevěděla, k čemu jsou plány…Okolnosti se ale moudře postaraly o složení, termín i místa našeho společného putování prostorem a časem, a starají se neustále…

Když vedete debaty se svým nitrem, anebo se svým okolím o prostém bytí, a souběžně s tím žijete každodenní život tak, jak jste navyklí a jak Vám běžná realita ukládá, není zrovna snadné rozpoznat, zda žijete přítomným okamžikem, a zda dáváte prostor Prostoru a čas Času. Přitom způsob mého života mi umožňuje žít dny poněkud pestřeji a nepředvídatelněji, než spoustě z Vás a jisté přitom je, že jen já jsem tvůrcem způsobu mého života a každé vteřiny v něm.

Skutečnost nad Slunce jasná a srozumitelná dnes snad už všem, přesto tak málo „žitá“.

Uvědomuji si s příchodem celé naší společné dovolené, a teď už i jejího prožívání samotného, to postupné opadávání veškerých snah a plánů tento podnik vykomunikovávat a jakkoliv chystat a vím, že kdyby jen jeden z nás chtěl takto činit, velmi, velmi by se vyčerpával. Přitom se tu a tam samozřejmě stane, že jeden se snaží, prosazuje, anebo chce řídit ostatní, ale na to by se musel chytit i někdo druhý, anebo my všichni tři. Tak tomu, k mé radosti ale vážně není, ba naopak…atmosféra nás vede do stavu, kdy spolu ve třech prostě JSME a není v tom ani kousek omezování sebe sama, či ostatních, projev manipulace, anebo prosazování se ve jménu toho, či tam toho, a pokud snad ano, nic se neděje, máme všichni tři možnost pracovat sami v sobě na všem, co by nám snad bránilo mít se hezky a pocitově bezkonfliktně. Beztak je to „jen“ o výkladu a přijetí reality, ne o realitě samotné…

Vnímám nespočet možností, které vyvstávají zvenčí, mění, brzdí, či urychlují, ovlivňují, omezují i obohacují, zkrášlují i znepříjemňují naše společně trávené chvíle, a tak nám poskytují tu rozmanitost a bezprostřednost vteřiny po vteřině, hodiny po hodině, dne po dni. A jistě tomu dopomáhá i spousta zážitků a nových vjemů, umocněných právě onou neočekávatelností. Ta nás totiž zaměstnává tak, že než se probereme svými pocity a prožitky, jsou rádoby „cenné“ informace, týkající se ostatních, vlastně ve Věčnosti. Je hezké rozhodnout se, že budu sdělovat a projevovat jen sebe, že si budu jen tak v sobě a emoce a vjemy si prožiji v klidu a v bezpečí svého nitra, že s případnými emocemi směrovanými vůči ostatním si pohraji a popracuji ve svém poli, že nechám ostatní volně dýchat, abychom volně dýchali i my sami, že energie námi vynaložené a sdílené budou jen ty světlé, a že vymýšlením a rozdáváním těch temných nebudeme ztrácet čas – myslím tím náš čas i čas ostatních.

Po všech úžasných a silných zážitcích během uplynulých pěti dní vnímám, že procesy přijímání a dávání, naslouchání a sdělování, tolerance i sebeprosazení, komunikace i tichosti, pasivity i aktivity, lásky i sebelásky, a mnoho dalších procesů, si každý sám za sebe, já, Janička i Tomík ladíme do vnitřní harmonie a svobody, které stále intenzivněji vyzařujeme kolem sebe, a tím se naše sdílení stává tím „pravým“.

assisi

Všechna ta projetá města i městečka, hory i roviny, chrámy, kostely a kláštery, řeky i moře, bouřky i horké dny, poloprázdné zahrady i přelidněné ulice velkoměsta, spousty lidí z celého světa, drobnosti i ohromující díla, to celé nám třem právě slouží k poznání a pochopení sebe sama, sebe navzájem, všech a všeho… i do dnů příštích.

Kéž tomu tak je.

Z Itálie Vaše Johanka

784 total views, 0 views today