Očistná cesta

18.11.2015

Dostala jsem pozvání do Čech…vlastně ne, jedna úžasná bytost z mých letošních pobytů v Itálii mě pozvala do svého domova, do svého kraje…vlastně ne, před rokem a půl jsem v Lovosicích začala pracovat s velmi krásnou a nevšední ženou, kterou si dovolím nazvat spřízněnou Duší a přítelkyní mého Srdce. Už jste se někdy zamysleli nad tím, co všechno Vás dovedlo třeba k takové cestě za přáteli a novému poznání, a kde je její počátek? Vyzkoušejte si to na nějakém příkladu a možná se budete divit, jak a kdy vlastně vznikla prvotní myšlenka, ten první impuls k něčemu, co zrovna tady a teď prožíváte. Se vším tím dokonalým načasováním, splněním účelu, který „tenkrát“ ještě ani neexistoval, myslím tím v realitě, se všemi navazujícími náhodami a setkáními, o kterých jste neměli „tenkrát“ ani ponětí…a jak také, když budoucnost není.

Čtvrtek je dobrý den, pro počátky dlouhodobých procesů a záměrů, a pro cokoliv, a ve čtvrtek také začala moje cesta za rodinou, krajem, ve kterém jsem devět let žila, za přáteli, mým velice váženým indickým masérem Manojem a jeho masáží, kterou jsem již vážně potřebovala, za novým šperkem, vytvořeným rukama tibetských mnichů, za Tiskými skalami, tisíciletým dubem v Peruci, mystikou Panenského Týnce a v neposlední řadě za událostmi, které očistily moji přítomnost a nenápadně mě zvou do nových, zatím netušených možností. To celé dotvářené přítomností výše zmiňované ženy, skromné, čisté a pracovité tak, že se musíte nad její bytostí ve svém nitru poklonit a děkovat za takový dar, kterým Martinka prostě je. A zdaleka jsem nepopsala všechny aktivity, které jsme zvládly, ale o jistých se s Vámi teď podělím.

Martinku jsem zastihla v pátek večer na události pořádané v městečku, ve kterém žije a pracuje jako paní starostka, pro tamní babičky a dědečky přímo v akci, přesněji při vřelé komunikaci a společném slovním sdílení životních situací lidí, kteří už mají podstatnou část svého života za sebou. Večer jsme se potom stihly přivítat a popovídat si po téměř půl ročním odloučení tak, jak to ženy, maminky a bytosti na své pouti životem dělávají. Spolu s jejím, momentálně nemocným manželem, dvěma syny, dvěma pejsky a dvěma kočičkami jsme pod jednou střechou sdílely v radosti setkání, plánovaly víkend a bilancovaly poslední měsíce, uplynulé od společného pobytu v Monte Porzio.

20151114_093805

Sobotní slunečné ráno nás podpořilo v záměru vyjít nad městečko Třebenice, na kopec a hrad Košťálov a užít si tak krásných výhledů do Českého středohoří a na okolní hrady, kterých je v tomto pohádkovém kraji požehnaně. S naším podobným vnímáním reality i vedlejších, anebo (podle nás dvou) právě hlavních dimenzí Bytí, jsme si prošly rituály, které na sebe daly ve Věčnosti dlouho čekat a samozřejmě jsme si i užily přírodních krás a stop historie, které nás tak citelně obklopovaly…

Po dobrém obědě mě čekalo cosi zcela nového, co se souběžně a časově přesně odvíjelo s tím, co posléze ovlivnilo a musím s odstupem i říci citelně zasáhlo mě osobně, i když na úplně jiném místě, s jinými aktéry, diametrálně jiným směrem…

Přijala jsem pozvání kamarádky Martinky, paní Jany Benešové, paní advokátky a farářky na faru v Dlažkovicích, vesničce situované nedaleko od Třebenic. Mělo a také i bylo to setkání osobní, a i částečně pracovní, kde mi byla, a věřím, že i nadále, po našem osobním setkání, je nabídnuta možnost pracovat a rozvíjet svoje některé projekty přímo v prostorách a místech, kam jen tak nevstoupíte.

Čekala nás drobná, energická a v intenzitě komunikace, se mnou srovnatelná žena, kterou jsem vnímala jako „přímost a pravdu“ vtělenou do fyzicky křehké bytůstky, posazené do prostředí, kde čas a prostor pozbývají citelně na své důležitosti. Možná, že bude nejvíce výstižné, alespoň pro ty z Vás, kdo mě znáte osobně, že tato celá konstelace za tiché účasti Martinky, živého ohně v krbových kamnech, a pro mě do té chvíle neznámé hudby Jordi Savalla mě doslov   a umlčela.

        Dlažkovice,_fara_čp.14          picture_1853

Setkaly se bytosti, které ctí život, lásku a opravdovost jak jen to jde, sdílely jsme cestu paní Jany za snem žít na faře, mé případné plány v ní uskutečňovat svoje pobyty i fakt, že Martinka niterně ví, co s čím, a koho s kým spojit, a dát tak šanci všemu, co může následovat. Nemohu vlastně více popsat vše, co paní Jana se svým mužem na faře dokázali, ani, co jsem cítila, vnímala, viděla, poznala a pochopila, jen vím, že to setkání samotné bylo doplněním všeho, co se odehrávalo na jiném místě, souviselo se mnou a vedlo jen a jen k očistění a opuštění toho, co už se naplnilo a pozbylo v mém životě na platnosti. Moje marné snahy vystřídaly plynutí a láska. Naše rozloučení bylo přátelské a plné vděku a klidu…

Neděle přinesla déšť, ale také jakousi okružní cestu po přírodních a historických hodnotách, přičemž památný strom, Oldřichův dub v Peruci, Menhir v Klobukach i nedostavěný kostel v Panenském Týnci vyzařují tak silné, rozdílné a specifické energie, že Vám mohu jen vřele doporučit je osobně navštívit a dopřát Vám jejich působení a Vaši přítomnost v jejich blízkosti. Vlastně pro mě všechna tři místa znamenala spousty symbolů, podobenství a ukázala proces zrodu, života i zániku všeho v tomto hmotném světě, v různém stupni a fázi jejich existence. To jsem pocítila v neděli snad nejvíce…věčný koloběh zrodu, přeměny a zániku tak, jak jsme společně před několika dny zpracovávali i na společném malování mandal…a jak se odehrávalo několik set kilometrů východně od míst, kde jsem se právě pohybovala já. Společný oběd a rozloučení se s hostitelkou a nádherným človíčkem v jedné osobě, ukončilo moje putování minulostí i budoucností v přítomnosti posledního víkendu.

              20151115_093719        20151115_101400        20151115_095348

A vlastně „naše“ putování, neboť se týkalo více lidí, jen každý z nás si žil něco úplně, ale úplně jiného. A tak to má být, tak je to v pořádku…

Dovětek:

Využijte prosím všeho, co Vám život přináší a nabízí, nic se neopakuje, nic není dva krát, vše je dar pro Vás, přijměte jej tedy s vděčností.

Věnováno Martince Patrovské.

S láskou Jana

932 total views, 0 views today