Jsem tam, kde jsem byla…

21.11.2015

Dostala jsem včera zprávičku od ženy, která u mě absolvovala před nedávnem celkovou manuální lymfodrenáž. Kromě reakce na informaci ode mě, napsala, že její bezstarostný a vzletný stav, který jí terapie přinesla je pryč, a ona se cítí tak, jako před naším setkáním a společně vykonaným dílem. Vzhledem k tomu, že se skutečnost, kdy se někomu věnuji a je mu řekněme „fajn“, bez mého působení změní na „ne – fajn“, a to nejen na poli profesním, rozhodla jsem se zareagovat a napsat pár řádků. A vlastně si uvědomuji, že stejnou motivací je pro mě i zaměření letošního společného malování mandal, takže si moje úvaha jistě najde spoustu adresátů, kterých se týká.

Je jisté, že pokud se budete stále ve svém každodenním životě obracet na své okolí s myšlenkou, prosbou, či očekáváním, že Vás učiní zdravými, šťastnými, naplněnými a nad věcí, nikdy, opravdu nikdy se ničeho nedočkáte.

V okamžiku, kdy se rozhodnete pro jakoukoliv terapii, vztah, anebo všeobecně cestu, která Vám má pomoci, naplnit Vás a učinit šťastnými, měli byste mít jasno v tom, že je jen a jen na Vás, jaký výsledek se dostaví. Nic z vnějšího světa Vám nic nezajistí a nedá, to prostě není možné. Opačně, mnohdy dostáváte velmi málo, anebo téměř nic a Vy jste přesvědčení o nebetyčném štěstí a naplnění, zrovna v této oblasti jsem velmi dobrá! Obojí se nám stává dnes a denně a vše je výsledkem naší volby jak se k vnějším okolnostem, situacím, bytostem a možnostem postavíme, zpracujeme, přijmeme, případně je odmítneme, nepochopíme, anebo s nimi dokonce i bojujeme.

volba 1

Roky terapií mě naučily, že je na mě, na mém přístupu ke každému, na mých zkušenostech, a především intuici a citu, jak každý provedený úkon proběhne. Nikdy jsem si však nemyslela, že nutně něčeho u klienta dosáhnu, že se změní, že pochopí, že obrátím jeho dosavadní život naruby. Na štěstí jsem snad již přijala tuto skutečnost i v osobním životě. Moje role zvládám více či méně ve svém osobním životě sama za sebe a denně pracuji na tom, nic od ničeho a nikoho neočekávat. Dobře si pamatuji doby, kdy jsem myslela, že to či ono, ten či onen, mi zajistí šťastný život až do smrti.

Když se vrátím k manuální lymfodrenáži, je velmi mocná, už ze své podstaty vyčistit tělo z velké části od toxinů, nahromaděných škodlivých látek a také složitých myšlenek, špatných zkušeností a nepochopených životních situací, a to jak na tělesné, tak na mentální a emocionální rovině. Provádím každou terapii tak, jak nejlépe dovedu a cítím, jen sama za sebe, a to je vše, co mohu pro klienta, nemocného člověka, zlomené Srdce, sebestředné ego, uzavřenost, či například absolutní nepřijetí sebe sama, udělat. Časová a finanční investice ze strany klienta je jen začátek toho, co do celé terapie má a může vložit. Mě osobně nic není do toho, jak se svým stavem, pocity, informacemi, očistou, podanou pomocnou rukou a nástrojem osvědčené metody v mé osobě, naloží. A právě tu je dobré pochopit, že na cestě k lepšímu a krásnějšímu životu mi terapeut může pomoci a podpořit mě, ostatní je pouze v mé moci. Pokud se mi nově vzniklý stav zamlouvá, osvědčuje se mi a je mi v něm bezpečněji, klidněji a svobodněji, udělám vše pro to, aby netrval pouze týden, či měsíc. Není nedokonalostí terapie, že se mé mnohaleté stavy vrátí, je to jen leností a alibismem nastolený notoricky známý a zaběhnutý „mizerný život“, se kterým možná ani nemám v úmyslu přestat.

volba

Stejně je tomu i v soukromém životě, kdy máme přesně stanoveno, kdo může za naše obtíže, nenaplněnosti a ztráty, a komu je, aby toho nebylo málo, způsobujeme my sami. Je mnohem jednodušší když si uvědomíme, že pokud jsem v někom viděla přítele, kamarádku, lásku, naději, budoucnost, léčitele, Boha, on sám s tím moc společného mít nemusí. Všichni a všechno v našem vnějším světě je jen vodítkem do našeho nitra, jen tam totiž probíhá opravdový život, anebo i smrt za živa, přesně tak, jak na „dary“ či „tragédie“ odpovídáme. Je toho spousta, co v průběhu života dostáváme a nepřijmeme, co se nám nabízí, a my odmítáme, co nás potká, a my nevidíme, ale to vše nám také pomalu ze života zákonitě odejde, často jednou pro vždy. A nemusí se to tvářit okatě, okázale, anebo to na sebe upozorňovat. Může to vypadat třeba jen jako čas naplněný terapií, otevřenou komunikací a ochotou sdílet naše pocity, myšlenky, osud… anebo nabídka svého Srdce a celé své Bytosti, a pokud to s Naším vnitřním světem nic neudělá, můžeme si za to jen my sami.

Ostatně moje zkušenost je taková, že většině stačí jen existovat a žít ve lžích, tak dokonale zažitých, že jim už sami věří a za nic na světě o ně nechtějí přijít.

S láskou Vaše Johanka

818 total views, 0 views today