Přijetí

08.12.2015

V posledních týdnech mě neustále doprovází myšlenky a poté i spousty emocí, týkající se skutečnosti, že nejsem stále připravená přijímat lidi, kteří mě obklopují takové, jací jsou. A stane se to vždy tak rychle, samozřejmě a nenápadně, jak jen jsem toho ve svém nitru schopná. Je mojí součástí nadchnout se pro každou maličkost, která z člověka vyzařuje, a dovést ji do velikosti „Everestu“. Přitom konkrétní člověk nemá o mém vnitřním procesu ani ponětí, no a jak se jeví a ukazuje v realitě i mě samotné, tak ani já si tohoto vzorce nevšimla. Vlastně se to ani tak nedá popsat, neboť, to co se mi hned dvakrát stalo v posledních týdnech najednou, se mi děje prakticky po celý život, a to jak v profesním, tak i v soukromém životě. Aby bylo jasno, ze své podstaty nemám zrovna schopnost vidět lidičky v tom horším, dramatičtějším světle, ale jednoduše vidím jejich dary a přednosti a mám za to, že s nimi chtějí prorazit, užít si jich, nabídnout je svému okolí, celému Světu. Vůbec, opakuji, vůbec mě nenapadá myšlenka, že oni sami nemají a ni nebudou mít zájem užít si sebe sama v tom nejlepším, co obsahují…

Po zkušenostech poslední doby snad jasněji vnímám tu moji nebetyčnou důvěru ve všechny a budu tak snad schopná rozpoznat rozdíl mezi nitrem lidí v mém okolí, tak jak jej vnímám, a tím, jak žijí, prezentují se a chovají a začnu je také tak brát. Všude čtu do nekonečna afirmace a články o tom, jak chce být každý šťastný, projevený, svobodný, ale zdaleka tomu tak není. Pro mě radost ze života a tisíce malých štěstíček nejsou jen afirmacemi, ale každodenní naplněností a snad právě proto jsem žila v „představě“, že je to naše přirozenost. Ona to vlastně naše přirozenost je, žel Bohu s tím, že je většině absolutně vzdálená. Je často nesrovnatelný rozdíl mezí tím, co v sobě neseme od svého příchodu do života a tím, jak nakonec mnohdy jen existujeme v průměrnosti, pohodlnosti a prázdnotě.

Anděl přijetí

A právě s tím se celý život potýkám. Nemyslím si přitom, že mám potřeby někoho měnit, že chci někoho zachraňovat, anebo si přetvářet kohokoliv k obrazu svému. Přišli jsme na Zemi užít si života, být v harmonii v sobě i s Vesmírem, využít všech darů a nabídek, kterých se nám dostane, radovat se ze všech a ze všeho, s vděčností, láskou a pokorou. Přijetím sebe proces přijetí zdaleka nekončí a tak je mi dnes jasné, že pokud je někdo líný a bez potřeby se realizovat a poskytovat svoje dary ostatním, a tím být případně šťastný a naplněný, nedá se nic dělat. Že pokud je někdo slabý ve svém rozhodování a snaží se to dohnat lacinými náhražkami odvahy, bude zase jen a jen slaboch a nic ho nezmění. Že v případě, že má někdo potřebu patologicky do nekonečna lhát a myslí si, že své lhaní dovedl do dokonalosti a je si tím i jistý, je třeba ho v tom nechat, ať si nalhává, vlastně stejně jen a jen sobě samému a především ve všech těchto a tisíci dalších možných příkladech přijmout všechny a všechno tak jak je, protože pokud chceme, je skutečnost zjevná okamžitě od samotného počátku.

Jen ji přijmout…

S láskou Vaše Johanka

754 total views, 0 views today