Náš život s Anděly…

12.02.2014

Když si večer lehnu do postele, moje tělo i mysl postupně zklidňují všudypřítomné ticho a tma, začnu bytostně vnímat Anděla – bytost, která mě stále doprovází, byť ji třeba při nákupu zdaleka tolik nevnímám pro to vše, co mě odpoutává a rozrušuje ode mě samotné a všeho, co k mému já neoddělitelně patří…stejně tak, jako ON. Anděla, kterého velmi intenzivně vnímám, nevidím svým zrakem, ale vím přesně, jak vypadá – především je ohromný, a sotva se dříve vešel do naší ložnice. Tuším, že má radost, že jsem změnila místnost, ve které spávám v posledních měsících, protože je mnohem větší a prostornější. V té tmě, je ke mně obrácen zrcadlově, jakoby leží u stropu a křídla mívá zasunutá pode mě, takže si připadám, jako miminko v náruči maminky. Jsou to opravdu nepopsatelné okamžiky klidu, míru a harmonie v celé mé bytosti, okamžiky mé vědomé vděčnosti za život, a za všechny a za všechno, co dostávám, momenty, kterých pravda jen velmi málo využívám k tomu, abych ho jakkoliv úkolovala. Přijde mi totiž komické úkolovat Anděla, který „VÍ“, i když na druhou stranu sama upozorňuji lidičky kolem mě, aby tak činili vždy, když neví jak dál, co se složitou situací, co se životem samotným, ve chvílích nemoci, smutku, či zklamání, a právě proto jej možná o nic nežádám – nevidím ve svém životě negativa, možná snad jen na chvíli, na okamžik, dočasně, iluzorně, přesně tak, jak praví zákony Vesmíru. Nepochybuji o světě Andělů už od dětství, kdy mě o svém Anděli vyprávěla moje babička. Byly to tak jasné a skutečné příběhy, že jsem nikdy ani na okamžik nezapochybovala o pravdivosti všeho, čemu jsem naslouchala. Anděl, anebo třeba sousedka – já v tom nikdy neviděla rozdíl… Dnes, když si se svými bratranci a sestřenicemi, a že je jich více než třicet, o babičce vyprávím, zjišťuji, že ji tak nikdy nikdo vyprávět neslyšel… Mějte prosím své Anděly, či Anděla, komunikujte s nimi, či s ním, pěstujte si je tak, jak to budete cítit a přát si, nechejte si to pro sebe, anebo o tom otevřeně hovořte, dopřávejte si okamžiky klidu, míru a harmonie v jejich přítomnosti stejně tak, jako to dělám já, anebo to dělávala moje babička… …možná, že jsou, a možná, že to vše kolem Andělů je „VÍRA“, která snad konečně v lidech opět roste a začíná se stále více a více projevovat a vzájemně sdílet. A je-li Anděl mojí součástí a já v něj věřím, pak nakonec vše končí u víry v „SEBE SAMU“ – víry, bez které život není možný… Věnováno Karince a všem, kteří máme svého Anděla….

Vaše Johanka

1484183_538122439616649_1506134249_n

706 total views, 0 views today