Je to nutné ?

23.04.2014

Od doby, co jsem dokončila školu masérství a lázeňství se pohybuji denně mezi lidmi. Masáže se staly mým životem a vedle mých dětí a domova jsou mojí nedílnou součástí, tedy alespoň prozatím. Človíček za človíčkem formují moji osobnost, můj náhled na život, na osud, na zdraví a vlastně na všechny oblasti lidské existence. Ani si nevšímám, co vše se se mnou za ta léta děje, co vše přijímám a čemu více či méně rozumím, v čem všem se orientuji, anebo naopak se orientovat ani nechci. Dávno jsem základy, získané při studiu a absolvování kurzů vyměnila za intuitivní a bezprostřední jednání a přístup ke každé bytosti, která ke mně s důvěrou, anebo někdy i s obavami přijde. Mám ráda všechny ty lidičky a jejich příběhy, zajímají mě jejich osudy, a dokud to tak budu cítit, svoji profesi nezměním. Naučila jsem se, a snad ještě naučím, mnoha zajímavým, krásným a také poučným věcem a způsobům, rozvinula jsem do současných rozměrů svoji komunikaci, intuici, vědomosti i schopnosti a otevřené projevování emocí. To vše ke mně patří tak, jako moje Srdce, Duše, celá moje bytost… Dělám vše, jak nejlépe dovedu, spontánně a bez záměru, kdo zná moje terapie, tak ví… znovu opakuji, jak nejlépe dovedu, ne dokonale, ne neomylně, ne povýšeně, prostě tak, jak to cítím. Nedělám si závěry a hodnocení mých klientů, beru je takové, jací jsou, respektuji jejich originalitu, klady i zápory, úspěchy i nezdary, ctím jejich soukromí, osobně mě zajímá jejich spokojenost a zdraví, ať si o mých způsobech a postupech myslí kdo chce, co chce. V souvislosti s mojí osobou a profesí mě napadá v posledních týdnech jen jediná myšlenka. Je nutné to vše kolem mě? Nelze zůstat u toho, že jsem stejná, jako všichni ti, co za mnou přicházejí?

Pokud ano, budu šťastnější a v míru – Vaše Johanka


 

1,835 total views, 0 views today