Něco je jinak…

03.06.2013
mnoho let pracuji s lidmi na jejich fyzickém a věřím, že i psychickém zdraví. Čas vyměřený pro masáže či drenáže, vyplňují rozhovory a debaty o životě, o prožitých zkušenostech, strastech a bolestech každodenního života, s cílem a přáním pochopit principy a vzorce, které vedou toho, či onoho človíčka k opakujícím se obtížím a nezdarům. Terapie založené na oboustranné důvěře, otevřenosti a společném zájmu vedou ve velké většině případů k rozpoznání a změně zažitých životních postupů a postojů, a tím k citelné změně života k lepšímu.
Do konce roku 2012 probíhaly téměř všechny terapie z mé strany více méně stejným způsobem – pozorně, nezaujatě a především srdcem naslouchat, poskytnout každému bezpečný prostor a nechat rozvinout vlastní intuici a navodit citlivý přístup klienta k jeho životu a otázkám, které ho trápí, omezují a bolí. Dnes si uvědomuji více, než kdy dříve, můj velký zájem – možná až příliš velký zájem, bezbřehé pochopení a snahu každému pomoci. Hodiny terapií, nekonečně dlouhé debaty osobně, telefonicky i písemně, čas trávený nad osudy bytostí, které znám osobně, ale i jen na dálku, vše s motivací pomoci všem, kdo o pomoc požádají, všem, kdo si mě najdou….
Uběhlo pět měsíců roku 2013 a já se denně ujišťuji v poznání, že iluze, kterou si většina z nás dlouhá léta pracně budovala a bezmezně o ní byla přesvědčena sama sebou i okolím, se nekompromisně žene ke svému zániku. Sama vědomě prožívám tento proces na všech úrovních mého života, profesním i tom osobním a hned musím dodat, že jsem za vše neskutečně vděčná a zároveň zmatená, protože si ještě zcela nedovedu představit, kam mě proces „procitnutí“ dovede. Měsíc po měsíci vnímám vše stále intenzivněji – květen byl pro mě dobrodružstvím, radostí i smutkem, prostorem velkého sebepoznání a časem přehodnocení mých postojů k bytostem, k mému poslání, k osobnímu životu, ale především k sobě samotné. Nic už není jako dříve…totiž…

1,780 total views, 0 views today