Něco se děje

15.12.2012
Mám volný den, sedím v domě, vedle mě leží pejsek, jinak nikde nikdo. Osud mi dopřál pobýt sama se sebou. Mám jednoduchý plán mít se dobře, být v pohodě, klidu a dopřát si vše, v čem se cítím skvěle. Cítím se zvláštně a trošku jinak než ještě před několika málo týdny, přistihuji se ve zvláštním, bezmyšlenkovitém klidu – přesně tak, nemyslím na nikoho a na nic. Dokonce mám chvílemi pocit, jako bych i měla na něco myslet, něčemu se věnovat, něco rozebírat, anebo třeba jen trošičku konstatovat to, či ono…jenže to nejde. Dojdu si pro čaj a říkám si: „tak přece jen něco, napadlo mě napít se“…a jsem tam, kde jsem byla.
 
Před chvílí jsem se rozloučila se synem, odjel do Brna s přáteli pracovat na dokončení  jejich 2.CD, dcerka mi sdělila dopoledne, že po plánovaných nákupech v Praze se s přítelem kouknou na „Staromák“, terapie dnes žádné nemám, televize přestala díky včerejšímu počasí fungovat, a to vše se odehrává tak nějak jednoduše, bez obtíží v realitě i v mé hlavě. Báječné je, že v ní teď mám dostatek prostoru a klidu na tu skutečnost, že jsem tady a teď – sama se sebou a se svými pocity, které se nacházejí jen kousek níže, než vnímám svoji hlavu…
 
V posledních dnech vnímám všechno trošku intenzivněji, hlouběji, zajímavěji a pomaleji, mé vědomí má dostatek času na všechno přítomné, i když po pravdě, mám v jistých vjemech mírný skluz…
 
Něco se děje a je to dokonalé a jasné jako Slunce. Nebudu o tom psát, zaplňovala bych tím ostatním mysl, ale hlavně, je nás mnoho, co si vybrali být sami se sebou…a to stačí, protože máte-li se podobně jako já, zůstali jste VY a LÁSKA …….. a Adventem to nebude.

1,860 total views, 0 views today