Říjen

Milí přátelé,

uběhla již spousta vody od mého posledního terapeutického pobytu v Domečku u Meruněk v Třebenicích, kam od letošního února relativně pravidelně jezdím.

Pobyt začal poněkud obráceně, takže jsme si s děvčaty nejdříve společně užily našeho dalšího společného malování mandal. Tentokrát vše proběhlo v komorní atmosféře, což sebou vždy nese spoustu výhod. Mohly jsme si otevřeně popovídat o tom, co vše se změnilo v našich životech za poslední tři měsíce a potom se s chutí pustit do krásného tématu „krásná vzpomínka“, které jsem zvolila i pro malování mandal doma ve Frýdlantu nad Ostravicí o týden později. Krásné odpoledne nemá smysl popisovat, protože ten, kdo che sdílet svůj život, zkušenosti, radosti i složitosti života s ostatními na malování mandal nechyběl. Ostatní nebudu a již ani nechci trápit svými nabídkami „lepšího a snazšího Bytí“.

Den nato jsem započala první dvouhodinové terapie dvou celkových kúr manuální lymfodrenáže, a tak, jak báječně začaly, odvíjely se po dobu dalších čtyř dnů. Tedy pro mě rozhodně a věším, že oběma zúčastněným ženám také. Před nedávnem jsem dokončila jakousi písemnou propagaci této „požehnané“ terapie a dvě nové zkušenosti se Simonkou a Peťkou mě o této skutečnosti jen a jen znovu přesvědčily. Dávno nepotřebuji důkazy o smyslu a dokonalosti této terapie, přesto fakt, že si pro ni jdou jen připravení a po láskyplném životě toužící Bytosti, mě utvrzují o tom, že jsem na správném místě, a že vše je tak, jak má být.

Co se týká ostatních aktivit, celkem již tradiční návštěvy mojí dlouholeté kamarádky Hanky, anebo výjimečností, jakými byla tentokrát návštěva mého bratříčka a jeho rodiny v Ústí nad Labem, klavírní koncert chilského klavíristy v litoměřickém divadle spolu s Martinkou, která mě na něj pozvala, anebo nákupy v Ústí na Labem, či procházky po samotných Třebenicích, uvědomuji si, že do nekonečného výčtu aktivit, ve kterých jsem ustoupila od svých přísných plánů a velkých snah, patří i práce, která je mnohdy náročná a nevyzpytatelná, a které moje zklidnění jen a jen prospívá. A prosím v této souvislosti, abyste i Vy sami přezkoumali své jednání a každodenní život. Možná že zjistíte, že zpomalení a uvolnění se, Vám přinese kvality života, o kterých vedle rychle plynoucího a často šílené životního stereotypu jen sníte.

Čas plyne jako voda, o které jsem psala v úvodu mého říjnového bilancování, a než se naději, budu opět v Domečku u Meruněk, mezi „svými“. V lásce, radosti, sdílení…vděčně.

 V lásce Jana Johanka


Začátek školního roku, spolu s obrovským přílivem energie „nových začátků“ je za námi, a stejně jsou již minulostí zahájení společného malování mandal v českých Třebenicích i v moravském Frýdlantu nad Ostravicí. A protože jsme se společným malováním začali v Čechách teprve letos na jaře, zažívám si to sjednocení obou míst poprvé. Věřím, že oběma skupinám se bude i v tomto školním roce báječně a svobodně tvořit, a že nás čeká spousta dobrodružství a lásky v našem společném sdílení.

Téma letošního 4.ročníku malování mandal je „HRAJEME SI“ a pravděpodobně je a bude všem jasné, co se letos bude dít. Mám za to, že jsme velmi intenzivně pracovali sami na sobě, a že jsme se již dostatečně sžili a uvědomujeme si, o čem je společné sdílení našich individualit tak, jak nám Vesmír ukazuje. Rozhodla jsem se proto, že je nanejvýš potřebné odpočinout si, předat slovo všem ostatním kolem mě a že si i zasloužíme uvolnit se po náročných procesech, kterými si mnozí z nás v posledních letech prošli. Roční vibrace „1“ nás mnohé postavila na startovní čáru dění, o které jsme se postarali jen my sami, karty jsou tedy rozdány, a hra může začít, přátelé.

Tématem prvního konkrétního setkání bylo malování a vybavení si okamžiku, situace, děje, setkání, procesu, který vnímáme zpětně jako „KRÁSNOU VZPOMÍNKU“. Prakticky si tedy každá z nás vybrala jednu jedinou událost z našeho života, bez nároku na „pitvání minulosti“, kterou si vytáhneme do přítomnosti, namalujeme si ji a poté ji budeme sdílet s ostatními zúčastněnými přesně tak, jak ji dnes cítíme a vybavujeme si ji. Se všemi emocemi, detaily, pocity a vjemy, které si připomeneme.

Nebyla tedy v žádném případě potřeba cokoliv diagnostikovat a rozebírat, a věřím, že tomu tak letos ani nebude, cokoliv řešit, anebo snad přímo léčit. Šlo o čisté sdílení radostí, kterých nám život poskytuje tisíce, aniž si to mnozí z nás uvědomují. Niterné vzpomínky na „velké“ i „nenápadné“ epizody našich životů mnohé překvapily, dojaly, potěšily i dovedly k projevům, které jednoduše nelze připravit předem. A jistě k oběma krásným setkáním přispěla i komorní účast, protože intimnost, křehkost a hloubka vzpomínek každé z nás si zasloužily intimní atmosféru a křehkost a hloubku vnímání, aby se mohly zpět, neporušené a pohlazené láskyplným přístupem, vrátit přímo tam, odkud na chvíli vyšly na světlo světa. Rovnou do našich Srdcí.

Děkuji všem za něžný počátek a těším se z Duše na vše příští, co nás čeká, a co nás nemine.

V lásce a vděčnosti Jana Johanka

      

     

 


Milí přátelé společného malování mandal, srdečně Vás tímto zvu na naše další, již tradiční společné malování mandal v Domečku U Meruněk v Třebenicích, a to již tento pátek 06.10.2017 ve 14.00 hodin.

Na zvolené téma si v přátelské atmosféře vymalujeme mandalu a jako vždy si o výsledcích našeho tvoření společně popovídáme.

S tříletou praxí se skupinou, ve které tvoříme mandaly doma na Moravě vím, že tato forma společné práce má pro většinu pravidelných účastníků malování pozitivní dopad v každodenním životě. To je také cílem tohoto záměru, hned vedle skutečnosti, že společné SDÍLENÍ emocí, pocitů, myšlenek, radostí i složitostí našich životů je dnes velkou vzácností a nám se v tomto směru velmi dobře vede.

Těším se na stávající i nové zájemce našeho malování.

V lásce Jana Johanka

 

906 total views, 0 views today