4. ročník malování mandal

Pár slov k letošnímu společnému malování mandal

Začátek školního roku, spolu s obrovským přílivem energie „nových začátků“ je za námi, a stejně jsou již minulostí zahájení společného malování mandal v českých Třebenicích i v moravském Frýdlantu nad Ostravicí. A protože jsme se společným malováním začali v Čechách teprve letos na jaře, zažívám si to sjednocení obou míst poprvé. Věřím, že oběma skupinám se bude i v tomto školním roce báječně a svobodně tvořit, a že nás čeká spousta dobrodružství a lásky v našem společném sdílení.

Téma letošního 4.ročníku malování mandal je „HRAJEME SI“ a pravděpodobně je a bude všem jasné, co se letos bude dít. Mám za to, že jsme velmi intenzivně pracovali sami na sobě, a že jsme se již dostatečně sžili a uvědomujeme si, o čem je společné sdílení našich individualit tak, jak nám Vesmír ukazuje. Rozhodla jsem se proto, že je nanejvýš potřebné odpočinout si, předat slovo všem ostatním kolem mě a že si i zasloužíme uvolnit se po náročných procesech, kterými si mnozí z nás v posledních letech prošli. Roční vibrace „1“ nás mnohé postavila na startovní čáru dění, o které jsme se postarali jen my sami, karty jsou tedy rozdány, a hra může začít, přátelé.

Tématem prvního konkrétního setkání bylo malování a vybavení si okamžiku, situace, děje, setkání, procesu, který vnímáme zpětně jako „KRÁSNOU VZPOMÍNKU“. Prakticky si tedy každá z nás vybrala jednu jedinou událost z našeho života, bez nároku na „pitvání minulosti“, kterou si vytáhneme do přítomnosti, namalujeme si ji a poté ji budeme sdílet s ostatními zúčastněnými přesně tak, jak ji dnes cítíme a vybavujeme si ji. Se všemi emocemi, detaily, pocity a vjemy, které si připomeneme.

Nebyla tedy v žádném případě potřeba cokoliv diagnostikovat a rozebírat, a věřím, že tomu tak letos ani nebude, cokoliv řešit, anebo snad přímo léčit. Šlo o čisté sdílení radostí, kterých nám život poskytuje tisíce, aniž si to mnozí z nás uvědomují. Niterné vzpomínky na „velké“ i „nenápadné“ epizody našich životů mnohé překvapily, dojaly, potěšily i dovedly k projevům, které jednoduše nelze připravit předem. A jistě k oběma krásným setkáním přispěla i komorní účast, protože intimnost, křehkost a hloubka vzpomínek každé z nás si zasloužily intimní atmosféru a křehkost a hloubku vnímání, aby se mohly zpět, neporušené a pohlazené láskyplným přístupem, vrátit přímo tam, odkud na chvíli vyšly na světlo světa. Rovnou do našich Srdcí.

Děkuji všem za něžný počátek a těším se z Duše na vše příští, co nás čeká, a co nás nemine.

V lásce a vděčnosti Jana Johanka


4. cyklus – „HRAJEME SI“


„Krásná vzpomínka“     „Co jsem změnila,zvádla, co jsem přijala“     „Dívám se Srdcem“

                                                         

 

         „Jednota“                                                 „Můj astrotyp“

                                                                       

 

  „Mandala“                                    „Vděčnost“                                     „Květ života“

                                  


15.07.2018

Milí přátelé, s jistým časovým odstupem se dnes s Vámi podělím rovnou o tři společná malování mandal z měsíce června, která jsem nezveřejňovala z jednoho prostého důvodu. Všechna tři setkání, ve Frýdlantě nad Ostravicí, v Třebenicích v Čechách, a nakonec v Raškovicích, tu, kde jsem doma, probíhala na společné téma, a protože jsem v tom měla od počátku jasno, nechtěla jsem téma společného malování skupinám sdělovat předem.

Malování patřilo především skupině ve Frýdlantě nad Ostravicí, kde jsme tak „slavnostněji“ ukončili již 4.ročník společného tvoření a sdílení. Mám za to, že malování KVĚTU ŽIVOTA bylo důstojnou, intenzivní a krásnou oslavou naší několikaleté svědomité a poctivé práce, jakou sebe-objevování beze sporu je.

Výkladem podstaty samotného útvaru posvátné geometrie, symbolu samotného POČÁTKU nás i celého Vesmíru, započalo ve všech skupinkách intuitivní tvoření, nesoucí v sobě informaci o naší životní pouti, o našem jedinečném nastavení a poslání, ale také vznikla možnost vytvoření dalšího energetického obrázku, který každý z nás může kdykoliv v případě potřeby použít, jako léčivý a harmonizující.

Prohlédněte si prosím pozorně, NEOPAKOVATELNOST a KRÁSU jednotlivých mandal, vnímejte SÍLU a ENERGII každého KVĚTU ŽIVOTA tak, jak jej každý z nás velmi niterně a věrně vypodobnil. Radujte se ze skutečnosti, že Vám každá jednotlivá mandala může poskytnout PODPORU, LÁSKU, UZDAVENÍ… stačí si jen PŘÁT a dovolit si VĚŘIT, přátelé.

 

Přeji všem účastníkům společného malování požehnané léto a nekonečnou lásku.

Miluji Vás a děkuji. Jana Johanka












13.05.2018

Vděčnost není zrovna aspekt, se kterým se setkáváme v denním životě příliš často. Sama se setkávám v poslední době s nevděčností druhých a samozřejmostí, že Vy se pro ostatní rozkrájíte, uděláte ze své podstaty to nejlepší, co jen můžete, aby se druhým dařilo lépe, pomůžete bez rozmyslu, je-li to ve Vašich silách, podpoříte tam, kde je podpora potřebná, abyste nakonec došli k závěru, že bezpodmínečná láska, intuitivní podání pomocné ruky, vděčnost za prosté Vaše Bytí v něčím životě je utopií. A tak často dávám za pravdu prastarému rčení, že „nevděk světem vládne“, i když bych jej poupravila, neboť ne světem, jak je naším dobrým zvykem vše kamuflovat a mlžit, ale „lidem nevděk vládne“.

V souvislosti s tímto, v poslední době četnějším úkazem, jsem se rozhodla v našem neděním společném malování mandal pro téma, kterým se proces vděčnosti v nás projevil, ozdravil a „zvědomil“. V této souvislosti jen zmíním skutečnost, že účast i ne-účast na tomto společném malování byly velmi zajímavé. Ve společnosti vypočítavosti, kalkulů, existence v penězích a hmotných statků, neupřímných a účelových vztahů, kdy láska je velmi často až na posledním místě, jen stěží budeme vděčni sami sobě za povahové rysy, o kterých velmi dobře sami víme, a tak je zřejmé, že ani naši partneři, blízcí a známí nás vděčností příliš neobdarovávají. Je potom zcela nemožné, spatřovat dobro a lásku ve svém okolí, i kdyby nám stálo na hlavě, a to jen díky tomu, že vděčností nevládneme sami vůči sobě, o vědomém projevu lásky nemluvě. A když pominu samochválu za pomíjivé hmotné statky, nesčetné iluze, kterým tupě věříme, a falešné uspokojení nad našimi smyšlenkami, je toho nekonečné moře, co může být a JE důvodem vděčnosti a radosti našeho Srdce v každé minutě našeho Bytí, tu na Zemi.

Ať je to, jak chce, naše poslední společné malování mandal bylo velmi krásné a s konkrétním úkolem, vybrat jeden aspekt naší Bytosti, za který jsme si vědomě vděční, se všichni zúčastnění „popasovali“ velmi poctivě, a niterně a radostně se se svým objevem s ostatními podělili. Ostatně jako vždy při našem společném sdílení. Bez zbytečných okolků a průhledných her, bez falešných gest, ale i naopak beze známek studu a nepřijetí. Jednoduše Vím, že V LÁSCE a VDĚČNĚ.

Děkuji za krásné nedělní odpoledne přátelé a zůstávám s Vámi s vědomím, že naše další a další témata nejsou zdaleka pro všechny, kteří se společného malování dříve zúčastňovali. Ale to je přirozený vývoj všeho v časoprostoru.

Jana Johanka


15.04.2018

Z nedělního malování mandal

Vážení a milí příznivci společného malování mandal, moje dnešní psaní bude velmi krátké a důvod je velmi jednoduchý.

Kdykoliv Vás v životě potká zázrak, cosi, co přesahuje rozum, myšlení, chladné uvažování, prostě vše pozemské, zjistíte, že je to zároveň i nepopsatelné, a že nemáte vůbec potřebu to sdělovat a šířit dál. Téma, které se mi „přihodilo“ jen několik málo hodin před společným malováním, uprostřed přírody, přišlo přímo ze samotných Nebes a já jen děkuji všem Andělům za včerejší realizaci lásky, víry, naděje a hlubokého poznání.

Spojily nás zákonitosti života, přijetí nezvratného, váha svobody rozhodování každé lidské Bytosti, nezištná láska a jedno jediné jméno. A tak snad mohu za nás za všechny napsat krátký vzkaz přímo z našich Srdcí:

Posíláme Vám vše, co jsme s nejlepším úmyslem dokázali vložit do našich obrázků a věříme, že Vám tím pomůžeme na Vámi zvolené cestě milý Radečku.

Jsme statečný rytíři s Vámi, a navždy budeme.

Vlaďka, Irenka, Vladěnka, Baruška, Kamilka, Mirečka, MIška se Štěpánkem v bříšku, Lukášek, Jana Johanka, spolu s Vaší někonečně milující maminkou.

 


18.03.2018

Březnové společné malování mandal

Přeji všem příznivcům našeho společného malování mandal krásný den, a obzvláště přeji krásné časy účastníkům včerejšího, velmi vydařeného společného malování. Jako vždy bylo naše společné sdílení výjimečné, otevřené a mám za to, že i poněkud praktičtější a poučnější než kdy dříve. A protože se čas 4. ročníku společného malování mandal krátí, hodlám v tomto praktickém přístupu pokračovat i v dalších setkáních. Jak stále opakuji, slova bez praxe zůstávají jen slovy!

 

 

Včera jsem použila jako pomůcku pro naše téma čínský pentagram – energetický kruh života, pro znázornění pěti elementů, které znázorňuje a popisuje. A je zřejmé, co bylo tématem našeho včerejšího tvoření. Výpočet čísla, které představuje náš osobní „astrotyp“ nás každého zařadil k živlu, anebo prvku, anebo chcete-li prvku, který nás charakterizuje od našeho narození až do smrti, nedá se změnit a je výbornou pomůckou pro pochopení našeho života. Každý jednotlivý prvek je možné chápat jako specifickou vesmírnou energii, kterou jsme všichni do jednoho obdarováni. Dále pak může lépe pochopit, jaké vztahy máme v životě, uvědomit si, které prvky nás podporují, které tlumí, a které nás doslova učí.

Věřím, že včerejší velmi interesantní téma všichni zúčastnění pochopí a přijmou jako zjednodušení a vylepšení své vlastní cesty na této Zemi. Je to další kamínek do mozaiky, kterou si vědomě skládáme.

Jana Johanka

 

VODA

DŘEVO

  

ZEMĚ

KOV


18.02.2018

Z únorového malování mandal

Tentokrát jsme po delším čase přivítali v naší terapeutické skupině hned několik nových lidiček, kteří s námi přišli sdílet překrásné téma, které jsem pro malování zvolila. Velmi se osvědčuje nový přístup, který jsem ve čtvrtém ročníku malování zvolila a účastnice jen potvrzují, že jsou dnes schopné zaznamenat, pojmenovat a také otevřeně sdělit vše, co si v průběhu malování ve skupině prožijí. A jistě nemusím zdůrazňovat, že podstatou tohoto mého záměru není „jen“ umět pojmenovat pocity ze společného setkání, ale především ze všeho, čím si procházejí ve svých životech. A většině se to také daří.

Naším tématem byla tentokrát Jednota, a tak na rozdíl od posledního tématu naší základní stavební jednotky v těle – buňky, jsme se přesunuli k úplnému opaku, abychom si tak mohli bezprostředně po uvědomění si naší jedinečnosti ve Vesmíru, uvědomit naši neoddělitelnost z celku, tedy lidstva jako takového. Ta skutečnost oddělenosti velkého množství lidí od ostatních, izolovanost, a žití ve svém světě, způsobují chaos, zmatky a pocity opuštěnosti téměř u každého z nich. Není ale jiné cesty z této skutečnosti, než že si každý z nás důležitost soudržnosti a součásti Jednoty neuvědomíme.

Prohlédněte si prosím tu krásu, která nepotřebuje žádná slova.

Jana Johanka

 

 

 

 


21.01.2018

Z nedělního malování mandal

Naše první společné malování v roce 2018 bylo v mnoha směrech nové a jiné než všechna předchozí. Když Vám účastníci „rostou“ doslova před očima, není zcela snadné zaujmout je, držet s nimi krok, využít jejich potenciálu, otevřenosti, a ještě k tomu je i pobavit.

Ideálně uchopený proces osobního růstu a sebe-poznání vede k navyšování aktivit, vedoucích nás do našeho nitra. Dočasné aktivity zpravidla nenasvědčují o vědomé cestě, ale o náhodném setkání se svým nitrem. Ke skutečnost, že se člověk od práce na sobě odvrátí dochází nejčastěji právě z pochopení, že proces je vlastně celoživotní a žádá si ohromný potenciál lásky, vytrvalosti a odvahy, tedy vlastností, kterými dnešní člověk příliš neoplývá.

Naše poslední téma bylo nanejvýš osobní a prakticky podobné „laboratorní práci“ z biologie, neboť tématem, byla tentokrát naše jedna jediná tělní buňka. Vhlédnout do základu naší Bytosti, oprostit se od celku, fyzických a lidských vlastností a identifikací, to jsou důvody, pro které jsem zvolila právě toto téma. Buňce, jak jsem předpokládala není snadné přisuzovat jakékoliv přívlastky, kritizovat, anebo jakkoliv ji hodnotit, Buňka je buňka, a to je celé. Sami si prosím v klidu prohlédněte každou z nich a pokud se Vám podaří představit si každou z nich individuálně, znásobenou několika miliardami, pocítíte absolutní rozdílnost a jedinečnost každé lidské Bytosti tu na Zemi, jak o tom velmi často píši já, a samozřejmě mnozí další.

Velmi dlouhý proces předchází stavu, kdy nehodnotíme, neposuzujeme, nezastáváme důležitá stanoviska a bereme vnější svět takový jaký je. Věřte, že přijetí jedné jediné vlastní buňky ve vlastním těle je rovno přijetí sebe sama se vším všudy. A jak řekla jedna z mých velmi mladičkých a nádherných, pravidelných účastnic společného malování: „Když už máme odvahu podívat se na sebe tímto způsobem, potom už dokážeme vidět cokoliv“.

Děkuji všem zúčastněným za otevření těch největších osobních hlubin, a věřte, že je to pouze počátek dalšího procesu na Vaší krásné cestě vědomým životem.

Jana Johanka

   

   

   


10.12.2017

Z nedělního malování mandal – adventní neděle plná zázraků…

Jedním z hlavních průvodních jevů „zázraků života“ je jejich nepopsatelnost a nepřenosnost. A víte co? Je to tak dobře, protože zázraky se dějí jen těm, kdo na ně věří. A tak to, co si většina neumí ani představit, část Bytostí tu na Zemi žije zázraky téměř denně. K mé neskonalé radosti patřím rozhodně mezi ty šťastné a vyvolené, kterým osud poskytuje velké dary, aniž bych často tušila, jak je to vůbec možné.

Možná si právě teď říkáte, že jsem si spletla téma, které je v záhlaví tohoto příspěvku, ale není tomu tak. Naše poslední letošní společné malování mandal bylo doslova a do písmene zázračné a požehnané. Počet zúčastněných byl sice menší, ale mám za to, že v tomto mém čtvrtém ročníku společného malování mandal už nemohou přicházet tací, kteří ve své nevědomosti zevlují časoprostorem a ne-VÍ.

Vzniklo šest dvojic, které se ve čtyřech případech vzájemně nikdy neviděly a zbylé dvě dvojice se sice znají dlouhou dobu, ale úkol, jaký tentokrát všichni dostali, přesněji téma, které měli vypodobnit ve svém obraze, nikdy neabsolvovali, a tak byli jen malinko zvýhodnění před zmiňovanou většinou. Já, třináctá, jsem malovala malinko jinak…

Dvojice, vzniklé promícháním nových a stávajících Bytostí dostaly tentokrát za úkol „vcítit se“ do svého protějšku, a poté je co nejcitlivěji a nejvýstižněji zachytit do předlohy meditující, modlící se postavy, vytištěné na bílý papír. Připomínám, že osm z Bytostí se vlastně nikdy předem nevidělo!

„TO“, co jsme potom všichni společně prožili nebudu popisovat, neboť, jak jsem psala v počátku, zázraky jsou nepřenosné, a jsou pouze pro „věřící“, tedy Bytosti v lásce, vděčnosti, pokoře a Jednotě.

Klaním se Vám všem, milované přátelské Bytosti, které jste se mnou Sdílely ten okamžik ve Věčnosti a přeji Vám Boží Požehnání.

Všem lidem bez rozdílu posílám naše nedělní dílo a přeji Vám, abyste se uvolnili alespoň v nadcházejícím svátečním čase tomu, co někteří žijeme denně.

Jana Johanka


12.11.2017

Z nedělního malování mandal – Co jsem změnila, zvládla, co jsem přijala

4. ročník společného malování mandal se odvíjí zcela jinak než ty předchozí. Samozřejmě, že společně malujeme na zadané téma, které se snažím co nejjednodušeji, a přitom co nejvýstižněji v úvodech našich setkání popsat a vysvětlit. Společná díla však tentokrát, a i po celý následující rok, popisují a budou popisovat jednotlivé účastnice samy. Každý originální výtvor má svůj originální výklad přímo od její autorky.

A tak, jako jsme si v předchozím malování všechny vzájemně povyprávěly o krásných vzpomínkách, popsala včera každá z nás jeden jediný krok života, pro který se v posledních měsících, anebo letech rozhodla, a který také uskutečnila a zvládla. Vlastně jsme si tak samy sobě poděkovaly za počiny, které jsme dokázaly přijmout, a tím jsme i posílily své nitro, zklidnily svoji Duši a zvědomily si radost z vytrvalosti, trpělivosti a lásky, bez kterých by nebylo ani co malovat. A věřte, že procesy žen, které sami můžete vidět ve vytvořených mandalách, jsou překrásné, motivující a dojemné. No, posuďte sami, přátelé a prosím, nechejte se námi inspirovat a zamyslete se sami nad sebou, a především nad vším, co jste zvládli a dotáhli do konce. A nezapomeňte si poděkovat a radovat se.

Musím ještě poděkovat Vám milované ženy, které jste včera sdílely zázraky svého života. S emocemi, otevřeně a láskyplně…ostatně jako vždy.

V lásce a vděčnosti Jana Johanka


15.10.2017

Z nedělního malování mandal – „Krásná vzpomínka“

     

     

 

1,686 total views, 0 views today